COOLna

Kde se tedy otevřela cesta k nekonečnému zvedání činek? Často se v této souvislosti zmiňuje nástup amerického prezidenta Reagana na počátku 80. let, jehož politický důraz na konkurenci a dravý individualismus se odrazil i v proměně filmových hrdinů. Do módy přišli osvalení borci typu Stallonea či Schwarzeneggera, kteří zachraňovali svět sólo jen s pomocí svých pěstí, různé fitness aktivity se staly mainstreamovým koníčkem a utrpení v posilovně perfektně doplňovalo snahu o zlepšení a úspěch v tvrdém kapitalismu. Tyto pochybné ideály nás neopustily dodnes, právě naopak, a čím větší nároky společnost na jednotlivce klade, tím větší je i tlak na sebezlepšení.


U mužů je tou nejjistější a nejpřímější cestou právě posilování, protože vlastní svaly jsou věcí, nad kterou mají stále plnou kontrolu. Stačí se podívat na životní realitu současných mladých lidí – nejistotu vyvolává krize bydlení, klimaticky hrozivá budoucnost i prekarizovaná práce v takzvané gig economy, ale stále přitom žijí ideály klasické maskulinity oslavující silné a samostatné muže.

Zásadní společenské problémy může osamělý mladý muž těžko změnit, ale pořád dokáže alespoň zlepšit vlastní tělo. Individualistická ideologie hlásá, že vám nikdo nepomůže a každý si musí ke štěstí pomoci sám, a když se ony sliby amerického snu odmítají splnit, tím víc to nutí ke zvedání činek – chyba musí být přece ve vás a v tom, že na sobě málo pracujete.


Dalším zdrojem tlaku je kromě ekonomických podmínek i proměna role muže v západní společnosti. Spolu s tím, jak se většina zaměstnání i společenských rolí otevřela ženám, přestává být mužskost definována některou ze specificky mužských prací či funkcí, a jedním z jejích mála posledních projevů tak zůstává vzhled.

Herci a další mužské idoly dřív byli především předmětem aspirací (chci být úspěšný a bohatý jako on), ale spolu s rostoucí ženskou emancipací a rozkladem patriarchátu se navíc stávají i předmětem otevřené ženské touhy. Lakonicky řečeno, ženy si sice mohou svobodně vybírat partnery podle fyzické přitažlivosti už velmi dlouho, ale otevřená sexualizace mužů ženským pohledem je relativně nová záležitost, kterou také posílila logika sociálních sítí a seznamovacích aplikací.

Těla akčních hrdinů jsou ovšem pořád určena hlavně k přežití v nelítostném světě, nikoliv svádění. Paradoxním efektem bujících svalů je tak situace, kdy jsou v současném filmovém mainstreamu všichni nesmírně krásní, ale nikdo není nadržený, jak konstatuje tato esej. I sexualita se totiž stává jakousi nadbytečnou ztrátou času odvádějící pozornost od cvičení, a jen máloco zabíjí libido tak efektivně jako hladovění střídané s vyčerpáním.