COOLna

„Mnoho z nich špatně spí, mají flashbacky z uplynulého dne. Nálady se jim často mění jak na houpačce. Jedna žena pořád opakovala, že s tím chce přestat — ale teď kouří trávu a zdá se v pohodě. A jedna Bulharka zase pořád visí na telefonu s dětma, tak moc se jí stýská…“ líčí náladu žen v pouliční prostituci sociální pracovnice Andrea Albertová ze Sociální služby katolických žen v Kolíně nad Rýnem.

Ženy v sexbyznysu vykazují známky zhoršené psychiky výrazně častěji než obecná populace. Z metaanalýzy pětapadesáti studií vyplývá, že čtyřiačtyřicet procent žen v sexbyznysu trpí depresemi, devětadvacet procent se potýká s post-traumatickou stresovou poruchou, sedmadvacet procent pomýšlí na sebevraždu.

„Máme ale duševní zdraví sexuálních pracovnic — zvláště těch migrantských — porovnávat s duševním zdravím obecné populace, anebo s duševním zdravím jiných marginalizovaných vrstev společnosti?“ táže se mě řečnicky v tlumeně osvětlené turecké restauraci na jihu Berlína Ruby Rebeldeová. Tato nenápadná bruneta v oranžových šatech je mluvčí Hydry, nejstarší německé organizace sexuálních pracovnic.

Právě Hydra se spolu s dalšími organizacemi sdruženými pod Světovou sítí projektů sexuální práce podílela na vloni dokončené studii o osobách ze sexbyznysu s duševními potížemi. Studie upozornila na často přehlíženou spojitost mezi zhoršeným duševním zdravím a dlouhotrvajícím obecným sociálním znevýhodněním lidí v sexbyznysu. Koneckonců jde často o lidi z nestabilního rodinného prostředí či třeba o migranty bez papírů.

Studie zároveň prokázala, že mnozí trpěli duševními potížemi již před vstupem do sexbyznysu — a že někteří zároveň prodej sexuálních služeb vnímají jako jedinou práci, již jsou při svém duševním stavu vzhledem k její flexibilitě schopni vykonávat.

„Prostituce problémy s duševním zdravím zhoršuje. Není vám dobře, a ještě se musíte denně nechat osahávat a penetrovat od cizinců? To bez drog, alkoholu či sebepoškozování nezvládnete. Prostituce je jako pomalá ale jistá duševní smrt,“ oponuje bývalá sexuální pracovnice Ronja.

Slova se jí přes rty, ozdobené kuličkou piercingu, sunou jen velmi pomalu. Ronja totiž opravdu hodně koktá: „Moc se omlouvám, kdykoliv o tom mluvím, přitíží se mi.“

Ronja je členkou Sítě Ella, organizace, která prosazuje kriminalizaci nákupu sexuálních služeb a která sdružuje ženy s traumatickými zkušenostmi z prostituce. Ronja do sexbyznysu vstupovala s vážnými duševními poruchami. V důsledku fyzického násilí ze strany otce opustila předčasně školu i domov. Od puberty pak trpěla post-traumatickou stresovou poruchou, depresemi a bulimií.

„Hodiny jsem trávila přejídáním se, abych vše následně vyzvracela — a celý proces zopakovala. Během jednoho dne jsem byla schopná sníst potraviny, které by normálnímu člověku vydržely týden. Což stojí dost peněz…“ popisuje Ronja, co předcházelo jejímu vstupu do sexbyznysu. „Bulimie je jako závislost. Potřebovala jsem prostituci, abych uživila svou závislost. A zároveň jsem potřebovala svou závislost, abych zvládla prostituci,“ vysvětluje.

Jelikož prostituce tak, jak ji zažila, nebyla o ničem jiném než o uspokojování něčích potřeb, její již tak chatrné sebehodnocení se jen zhoršilo. „Neustále jsem pochybovala, jestli jsem dostatečně hubená, dostatečně sexy. O sexualitě ani nemluvím: mnoho žen v prostituci už si sex ve vztahu ani nedokáže představit,“ vypráví. Pro nedostatek jiných možností se jí podařilo sexbyznys definitivně opustit až po deseti letech. Jak přitom zdůrazňuje, po celou dobu se domnívala, že v sexbyznysu působí z vlastní vůle.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.