COOLna

Nedávno vyšel v časopise Harvard Environmental Law Review výbušný komentář vás a vašeho spoluautora Davida Arkushe. V něm tvrdíte, že ropné společnosti by měly být souzeny za zabití. Myslíte to vážně?

Není pochyb o tom, že fosilní průmysl masivně přispívá ke změně klimatu a že změna klimatu zabíjí lidi. Společnosti věděly, že s výrobou, marketingem a prodejem jejich produktů jsou spojena vysoká rizika. Ale nezveřejnily je a místo toho zahájily dezinformační kampaň, aby lidi přesvědčily o opaku. Tím se tyto společnosti kriminalizovaly.

Je vůbec možné spojit úmrtí způsobená dnešní změnou klimatu se zvýšenými emisemi? Nemuselo by se pro obžalobu za zabití přesně vědět, že by k těmto úmrtím bez klimatických změn nedošlo?

Ropné společnosti již od 50. let minulého století vědí, že změna klimatu vede ke zvyšování hladiny moří, záplavám a bouřím, suchu a vedru, masové migraci a úmrtím. To se zkoumá už dlouho. Novinkou je dnes přesnost, s jakou lze škody spojit se změnou klimatu. Stejně tak precizní je i to, s jakou přesností lze vypočítat podíl firem na změně klimatu.

Takže ropné společnosti jednaly v rozporu s tím, co už věděly.

To je klíčový bod. Náš argument je založen na nedávných odhaleních, která ukazují, jak brzy a přesně Exxon nebo Shell o změně klimatu věděly. Vědci společnosti Shell popsali v roce 1989 dva scénáře budoucího vývoje. V jednom byla budoucnost udržitelná, protože spotřeba ropy a emise klesaly. Druhý scénář vědci nazvali „globální merkantilistická budoucnost“: vyznačoval se nárůstem spotřeby ropy – doprovázeným katastrofickou globální změnou klimatu. A co udělala společnost Shell? Vsadila na druhý scénář.

Domníval se snad koncern, že mu to projde?

To netuším. Možná si odpovědné osoby řekly: v určitém okamžiku se podaří regulacemi zabránit tomu, aby došlo ke katastrofě. Ale dělali všechno pro to, aby jim v tom nikdo nezabránil. Dnes již společností Shell předpovězená změna klimatu připravila v USA o život tisíce lidí a očekává se, že v dohledné budoucnosti bude vlivem globálního oteplování umírat stále více lidí.

Ale to, co Shell udělal, nebylo trestné. Žádný zločin bez zákona, říká kontinentální evropské pojetí práva. Společnosti mohou legálně těžit tolik ropy, kolik chtějí.

Jedním ze znaků trestného činu je skutečně spáchání protiprávního činu. Dalším důležitým znakem je však to, zda existovalo vědomí protiprávního jednání. Toto kritérium je naplněno: fosilní průmysl udělal něco, o čem moc dobře věděl, že to bude mít katastrofální důsledky. A klamal o tom. To dohromady tvoří skutkovou podstatu trestného činu.

V 80. letech si však mnozí vědci ještě nebyli zcela jisti, jaké budou dopady klimatických změn.

V mnoha právních systémech se zabití klasifikuje podle toho, zda obviněný jednal úmyslně, s vědomím následků, z lehkomyslnosti nebo z nedbalosti.

Netvrdíme, že ropný průmysl záměrně způsobuje katastrofální stavy a úmrtí, které předpověděl. Žaloba by se měla soustředit na různé formy neúmyslného zabíjení.

Smrtící emise však neprodukují podniky, ale občané svým konzumem.

Ti ale byli oklamáni. Bylo jim řečeno: o nic nejde. Nikdo nemůže být právně stíhán za naivitu. Navíc, aby člověk spáchal trestný čin zabití, musí k němu podstatně přispět. Jednotlivé občany z toho obvinit nelze, ale fosilní společnosti už ano.

Již 200 let se do atmosféry vypouští velké množství CO2. Příspěvek několika společností nemusí mít takovou váhu.

Největšího přínosu ke zvýšení emisí bylo dosaženo od doby, kdy společnosti věděly, co dělají.

Jak se ale mohou firmy domnívat, že jednají zločinně, když je vlády podporují dotacemi? Neměli by být žalováni spíše politici, kteří dali ropným společnostem zelenou?

Ne, protože politici a občané byli oklamáni. Společnosti vyrábějící fosilní paliva masivně lobbovaly. Neexistovalo ani žádné spiknutí zákonodárců s cílem klamat, jak to lze prokázat v případě fosilního průmyslu. Například v roce 1998 vypracovalo několik ropných společností plán, jak torpédovat Kjótský protokol.

Fosilní průmysl by se také mohl hájit, že lidské životy zachránil, nikoliv zničil. Ropa vyvedla lidi z chudoby, zajistila jim teplé domovy, umožnila jim mobilitu.

Kdyby společnosti poskytovaly komplexní informace o nebezpečí fosilních paliv, bylo by možné obojí: prosperita i udržitelnost. S alternativními zdroji energie bychom byli mnohem dál. Bylo by to také levnější, protože náklady na adaptační opatření na změnu klimatu nás už léta přicházejí hodně draho. Kdyby ropné společnosti jednaly eticky a legálně, měli bychom dnes mnohem méně mrtvých a mnohem více lidí by bylo osvobozeno od chudoby.

Nemělo by se vzhledem ke klamání jednat spíše o podvod než o neúmyslné zabití?

Podvod předpokládá, že škoda je pouze finanční. Ale interní zpráva společnosti Shell se týká prognóz, které předpovídají, že se velké části planety stanou neobyvatelnými.

Přesto se vedou některá řízení, ve kterých nejde o zabití, ale o podvod nebo porušení zákonů na ochranu spotřebitele či životního prostředí.

Bohužel tyto žaloby pravděpodobně nebudou mít takový dopad jako obvinění ze zabití. Mohou vést pouze k sankcím, které jsou v tomto odvětví považovány za přijatelné náklady. Tak tomu bylo v případě žalob proti tabákovým společnostem. U trestných činů zabití je škála opatření mnohem širší; zahrnuje nejen pokuty, ale také konfiskaci majetku, soudní zákazy, povinnou účast v programech, uložení omluvy a tresty odnětí svobody.

Donald Braman

Vyučuje na Univerzitě George Washingtona ve Washingtonu trestní právo a dokazování.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.