COOLna

Pohled na antibiotickou rezistenci byl před covidem hodně varovný. Uváděla jste dokonce, že už žijeme v době postantibiotické. Změnilo se něco od té doby k lepšímu?
Situace se spíše s covidem zhoršila, protože rezistence na antibiotika byla trochu upozaděná. Infekční bakteriální onemocnění možná neprobíhají tak závažně, takže to ani nebylo tolik medializováno. Je to spíše taková tichá epidemie. Ale v každém případě se v českých podmínkách situace výrazně zhoršila.

Je to zřejmé i ze statistických dat?
Ano. Každý půlrok děláme v rámci nemocnice tzv. přehledy rezistence. Z nich vidíme, jak narůstá. Podobné výsledky vycházejí i z evropských databází, a u některých bakterií je tam bohužel nárůst opravdu markantní. Když to vezmu za Česko a Slovensko, došlo během tří covidových let k nárůstu rezistence o 20 až o 50 %. To už je poměrně vysoké číslo.

Je nemocniční prostředí z hlediska šíření superodolných bakterií obzvlášť rizikové?
Jednoznačně. Bakterie jsou v nemocničním prostředí vystavené nejenom tlaku antibiotik, ale i dezinfekčních prostředků. Je v podstatě jedno, jestli na bakterii působí Savo, Persteril (dezinfekce) nebo penicilin. Pro ni jde o stejnou cizorodou molekulu a její obranné mechanismy jsou univerzální. Takže i když se brání proti dezinfekci, nastartuje také mechanismy obrany vůči antibiotikům, aby mohla přežít.

Antibiotika však neléčí…
Ano, antibiotika jenom zastaví množení nebezpečných bakterií. Prakticky si kupujeme čas, aby se imunitní systém člověka s infekcí nějak popasoval. Lépe či hůře. Problémem je, že když bude rezistence takto narůstat, už ten čas mít nebudeme.

Jak vůbec vzniká v bakterii schopnost vzdorovat antibiotikům?
Univerzální a asi nejstarší fylogenetický (fylogenetika je věda zkoumající příbuzenské vztahy a vývoj organismů) mechanismus je tzv. eflux. Bakterie začne aktivně vylučovat cizí látky ven. A je jedno, zda jde o těžké kovy, dezinfekční prostředky nebo antibiotika. Bakterii je navíc jedno, o které antibiotikum jde. Dalším mechanismem je produkce různých enzymů, které antibiotika ničí. Nebo bakterie změní vazebné místo, takže se na ni antibiotikum už nemůže navázat, a tím pádem nefunguje. Těch mechanismů obrany bakterií je několik a podle prostředí se liší.

Takže taková hloupá bakterie dokáže prostě molekulu penicilinu vyplivnout?
Já bych neřekla, že je bakterie hloupá. Jak říká profesor Milan Kolář, proděkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, bakterie tady byly před námi a budou jistě i po nás.

Ano, jednobuněční předchůdci bakterií byli prvními formami života na Zemi už před 4 miliardami let a po dobu dalších tří miliard let byly ve skupině živých organismů zcela dominantní. A i potom přežily úplně všechno. Zatímco člověk je zde necelé 3 miliony let a náš druh Homo sapiens pouhých 300 tisíc let. Na Zemi dnes bakterie tvoří více než 70 % živých organismů. A jsou všude. Dohromady prý váží nějakých 550 miliard tun, což je 1740krát více než hmotnost veškerého lidstva (ta se odhaduje na 318 milionů tun, samozřejmě včetně novorozeňat a dětí). Pro názornost – v gramu půdy je bakterií asi 40 milionů, v litru sladké vody miliarda, v lidském těle stovky bilionů…
Přestože jsou to z našeho pohledu velmi jednoduché systémy a jako prokaryotické buňky (nejjednodušší organismy, jež lze podle definic považovat za živé) jsou prakticky bez organel (drobné mikroskopické útvary uvnitř buněk, jakási funkční obdoba orgánů u vyšších živočichů), dokážou nám pořádně zatopit. Proto bychom k nim měli přistupovat s určitou pokorou a spíš se s nimi naučit žít než proti nim bojovat.

Vývoj v medicíně postupuje velmi rychle dopředu, ale z hlediska nových antibiotik se toho v posledních desetiletích mnoho neudálo. Proč?
Je to dáno právě jednoduchostí bakterií. Struktur, na něž by se antibiotika navázala a mohla bakterii omezit, je málo a jsou už známé. Proti nim antibiotika máme, takže vývoj už nemá moc prostoru, jakým směrem jít. Dělají se pouze nové modifikace stávajících molekul. Třeba pátá generace cefalosporinu (antibiotik, jejichž název je odvozen z plísně Cephalosporium, ze které byly tyto látky poprvé izolovány – lék se používá při infekcích kůže, dýchacích cest, při močových infekcích atd.).

Václava Adámková, primářka mikrobiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.