COOLna

Pár metrů pod úrovní chodníku v rušné istanbulské čtvrti Sefakoj se nachází pokladnice ujgurské kultury. Tou je knihkupectví Kutadgu Bilik. Pokud tenhle krám navštívíte o pozdním víkendovém večeru, najdete v něm děti, které sem občas vběhnou z okolních uliček, aby ty lesklé knihy prolistovaly. Jsou v ujgurském jazyce a lemují stěny. Taková městská idylka – alespoň pro náhodného pozorovatele.

Mohlo by se zdát, že Ujgurové, kteří jsou v Číně vystaveni soustavným represím – a lze říci, že i genocidě, jak nedávno prohlásil americký Kongres – našli v Turecku mír. Místo, kde si mohou zachovat, a dokonce oživit svůj jazyk a kulturu. Jenže v úterý 14. března byl v knihkupectví Kutadgu Bilik zátah turecké policie. Uniformovaní strážci zákona tehdy ve velkých taškách vynosili knihy do dodávky zaparkované před vchodem.

Vůbec poprvé policie vtrhla do obchodu v srpnu 2022, kdy zkonfiskovala stovky knih. Tentokrát ale členové ujgurské komunity protestovali. Někteří si před policejní dodávku lehli a snažili se jí tak zabránit v odjezdu.

„Tento obchod je řešením pro naše utrpení,“ řekl jeho majitel Abdulla Turkistanli den po policejním zásahu. „Můžeme zde učit naše další generace. Můžeme tak zachovat naši kulturu na živu.“

Ujgurská knihkupectví v Istanbulu hrají důležitou roli ve snaze udržet kulturu tohoto národa při životě – dávají všem jeho generacím napříč všemi kontinenty přístup k jazyku a historii, které ho formovaly. Odhadovaná populace Ujgurů v Turecku se pohybuje mezi 50 000 až 150 000. To z ní pravděpodobně činí největší ujgurskou komunitu mimo svou tradiční domovinu v Sin-ťiangu, tedy rozsáhlé oblasti na severozápadě Číny.

Už skoro dekádu provádějí čínské orgány násilné zátahy proti své vlastní ujgurské populaci. Tato kampaň, která od roku 2017 nabrala na intenzitě, sahá daleko za hranice Číny. Ujgurská diaspora je pod dohledem, zatímco jejich rodiny jsou posílány do reedukačních center a věznic, kde jsou mnozí mučeni a znásilňováni.

Terčem pronásledování se stala také ujgurská literatura. V labyrintu systému internačních táborů zmizely desítky renomovaných spisovatelů, básníků, nakladatelů a akademiků. Téměř tak vyschl pramínek slovesné sounáležitosti vycházející z regionů a bylo prakticky přerušeno spojení mezi těmi, kteří utekli, a doma uvězněnými lidmi.

Během let zaplnili uprchlí Ujguři police v knihkupectví Kutadgu Bilik tisíci výtisků. Jelikož cena nových knih je vysoká, k dispozici jsou většinou pouze dvě až čtyři kopie titulu, který Turkistanli obdrží. Navíc podle turecké policie Turkistanli nemá potřebná autorská práva k tištění kopií. K tomu mi knihkupec řekl, že je nemožné je získat bez spolupráce s čínskými úřady. Navíc nelze ani kontaktovat autory děl, pokud jsou v Sin-ťangu.

Turkistanli odhaduje, že 90 % knih, které má, bylo napsáno lidmi, jež spolkl systém věznic a převýchovných táborů. Rovněž je přesvědčen, že turečtí policisté jednají pod tlakem Číny. Svěřil se mi, že v takovém prostředí si není jistý, jak dlouho dokáže udržet svoje knihkupectví otevřené. To je osud, kterému čelí i další ujgurští knihkupci v Istanbulu.

První vlna Ujgurů přišla do Istanbulu v 50. letech minulého století. Utíkali před náboženskou perzekucí, kterou prováděl nově zformovaný komunistický režim v Číně. Následující události nutily během let stále více a více Ujgurů uprchnout do zahraničí. Pád Sovětského svazu pak znamenal novou éru kontrol, neboť ČLR v té době stupňovala „sinicizaci“ Ujgurů a snažila se je začlenit do tradiční čínské kultury.

Zlomku lidí se před represemi – od roku 2017 ještě tvrdšími – podařilo najít útočiště v Turecku. Jakožto turkické národy mají Ujgurové a Turci historické, jazykové a kulturní vazby. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan byl kdysi považován za zastánce Ujgurů. Jenže s tím, jak se snaží o užší vztahy s Čínou, se situace uprchlíků zhoršuje.

Turecko je domovem nejvíce utečenců na světě – s miliony prchajícími před válkou v Sýrii. Vláda v Ankaře je však sama notoricky známým dirigentem přeshraničních represí. Zejména zaměřeným na podezřelé stoupence hnutí vedeného muslimským kazatelem a učencem Fethullahem Gülenem. Ten žije již přes dvě desetiletí v exilu ve Spojených státech. Podle zprávy think-tanku Freedom House bylo Turecko v letech 2014–2021 v páchání činů „fyzické nadnárodní represe“ na druhém místě za Čínou.
„Turecko se často snaží potlačit disent za hranicemi, a proto se stává ochotným spolupachatelem jiných represivních režimů, včetně Číny,“ myslí si Howard Eissenstat, docent historie na Univerzitě svatého Lawrence v New Yorku. „Scvrkává se to na transakcionalismus, který Čína i Turecko považují za součást mezinárodních vztahů, protože ani jeden z nich nezajímá právní stát,“ upřesňuje historik.

Mnoho Ujgurů tak žije v Istanbulu ve strachu, který navíc roste s tím, jak si stále více Recep Erdogan se Si Ťin-pchingem rozumí. Například Seyfullah Karatug mi řekl, že má pocit, jako by jeho život – coby ujgurského uprchlíka – závisel na vůli nepředvídatelné turecké vlády. Obavy ze zatčení a deportace se mu stále honí hlavou.

„Knihy jsou velmi důležité pro přežití naší kultury a lidí,“ řekl Dilnur Reyhan, ujgurský sociolog z Paříže. „Pokud knihkupectví v Istanbulu nepřežijí, bude to velká rána. Proto si myslím, že čínský stát nařídil tento útok a turecké úřady jej provedly.“ Reyhan, který je redaktorem ujgursko-francouzského časopisu, dodal, že válka na Ukrajině vyhnala ceny papíru nahoru, čímž se šance na vytvoření nových ujgurských knihkupectví mimo Turecko značně smrskly.

Memeteli Niyaz, ujgurský softwarový vývojář, vytvořil internetovou stránku, kde je okolo tří tisíc knih zdarma. Asi 600 jich bylo posláno přímo z Číny od anonymního zdroje. Ale i Niyaz byl již donucen přesunout svoji stránku na nový server poté, co provozovatel toho předchozího obdržel stížnost na porušování autorských práv. Obává se proto, že i jeho webové stránky budou uzavřeny.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.