Zjistil jsem,že se tohle celé nějakým způsobem, alespoň z té subjektivní zkušenosti, děje ve mně. Není to tak, že existuju já ve světě, ale svět, který prožívám, existuje ve mně. Tohle není skutečnost, ale odraz mojí nervové soustavy. Tam v prostoru nejsou žádné zvuky a barvy, vznikají až tady. Čili já nežiju svět, žiju svoji perspektivu. Svoji biologii.
V podstatě celý lidský život mi připadá jako vtip. Má podle mě i tu tragickou strukturu, protože kdykoli může skončit, ani nevíš kdy. Je to ještě divnější než vtip. Ve vtipu máš alespoň expozici, překvapení, ale tady my vůbec nevíme.
Mám pocit, že mysl se potřebuje chytit nějaké kotvy, aby úplně neplavala. Objevil jsem si pro sebe neurovědce a filozofa Sama Harrise. On vlastně tvrdí to, co já jen opakuju, protože mi to na ten můj zážitek sedlo. Říká, že když dáš stranou všechny koncepty, existuje jen vědomí – někdo tomu říká bytí, někdo bůh. Sam Harris je ateista. Říká, že neexistuje já, je jen vědomí, já je iluze. Všímám si toho i v běžném životě, kde psychedelická zkušenost pokračuje, akorát už to nejsou barvičky a tapisérie, ale to, co vidím je model, který si vytvořil můj mozek.
Jiří Charvát, komik
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář