COOLna

Každý Čech nemá právo se vyjadřovat svobodně ke všemu, co se kolem nás děje, týká se to hlavně příslušníků ozbrojených složek. V českých médiích se rozvinula vášnivá debata kolem výroků někdejšího českého olympionika Davida Svobody, který se veřejně vyslovil pro další účast sportovců Ruska a Běloruska na olympiádě v Paříži. 38letý Svoboda byl na koberečku u ministryně obrany Jany Černochové. Poté byly zveřejněny tresty: někdejší moderní pětibojař Svoboda skončil v čele Komise sportovců Českého olympijského výboru a od ředitele Armádního sportovního centra Dukla dostal důtku. Bude muset také navštívit ukrajinské vojáky cvičící na území ČR, aby s nimi pobesedoval o válce. David Svoboda, který v Dukle pracuje jako trenér, ke kauze řekl: „Nejsem advokát Ruska a mrzí mě, že má neobratná vyjádření mohla poškodit armádu a resort obrany.“

Kolem sebekritiky se ale spustila lavina obviňování, že v Česku se prý zavádí cenzura a že byl Svoboda donucen k autocenzuře. Je to typická reakce těch, kteří relativizují všechny hodnoty a bezbřehé a nijak neomezované vyjadřování osobní, sobecké a neobjektivní pravdy se pak bez nějaké viditelné cézury přesouvá do oblasti polopravd, manipulací a nakonec i lží. „Považuji za velmi alarmující, že byl někdo veřejně pronásledovaný za to, že veřejně řekl svůj názor,“ kroutil hlavou mediální expert Jan Jirák. „To, co se tady nastartovává, tedy určité omezování rejstříků názorů, je začátek autocenzury,“ uvedl.

Bývalý olympionik David Svoboda ale nosí uniformu Armády České republiky, kterou měl i tehdy, když reprezentoval Českou republiku jako pětibojař, když v roce 2012 získal na olympiádě v Londýně zlatou medaili. Armáda mu jako v minulosti i dnes poskytuje dobré ekonomické zázemí pro sportovní reprezentaci České republiky. Ovšem jako profesionální voják, i když ve funkci sportovního trenéra, podléhá velení příslušných nadřízených a vojenské doktríně ozbrojených sil ČR.

Česká armáda je partnerem ukrajinských vojenských sil a dodavatelem zbraní, takže její příslušník nesmí mít žádné právo se vyjadřovat přímo i nepřímo na podporu ruského agresora. Kdyby nešlo o známého a vítězného olympionika, musel by být jakýkoli jiný voják s takovými názory bez milosti degradován a vyhozen z armády bez nároku na výsluhu. Pokud chce mít pan Svoboda právo na zcela svobodné názory, ať opustí řady členů Armády České republiky, a tedy i dobré bydlo pro svou sportovní práci.

Zuřiví stoupenci všech možných pravd a relativizace jasných skutečností si mohou v českém prostoru docela svobodně vyjadřovat, pokud zcela zjevně nepáchají trestný čin, jako je hanobení jiného etnika, náboženství, rasy či zpochybňování prokázaných zločinů. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vydal za zločinnou agresivní válku proti Ukrajině bezprecedentní mezinárodní zatykač na ruského prezidenta Vladimíra Putina, který je platný ve 120 zemích světa.

Žádný člen ozbrojených a bezpečnostních složek České republiky nemá právo a nesmí vyjadřovat své osobní, soukromé názory. Jestli to chce, musí odejít do civilu. Svou přísahou České republice, za jejíž obranu i David Svoboda jako profesionální voják slíbil v případě nutnosti položit i život, se tento bezesporu vynikající sportovec zavázal omezit svou osobní svobodu i život ve prospěch národních a bezpečnostních zájmů České republiky a jejich obyvatel. Pro Davida Svobodu tedy neplatí heslo „Nomen omen“. Svoboda je pro odpovědné lidi totiž vždy především poznanou nutností.

Děkan Vysoké školy ekonomické Miroslav Ševčík se účastnil incidentu, při němž demonstranti chtěli z Národního muzea strhnout vlajku Ukrajiny. Na schodech u muzea došlo ke strkanicím a potyčkám. Dav na protější straně magistrály křičel na policisty „hanba“ a „mlátí naše lidi“. Fotografie a videa dokládají, že se tady 11. března střetl s policií také děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické Miroslav Ševčík.

Děkan Miroslav Ševčík v neděli popsal svoji verzi, jak ke střetu s policií došlo – k potyčce se podle svých slov připletl v podstatě náhodou. Pro Seznam Zprávy řekl, že byl v sobotu na rodinném setkání, ze kterého procházel přes Václavské náměstí.

„Oslovil mě člověk, který měl rozbitou hlavu, jestli bych mu nepomohl s tím, co má dělat, že ho napadli policisté,“ řekl Ševčík.

S tímto mužem odešel Ševčík podle svých slov k Národnímu muzeu. „On označil toho policistu, co ho napadl,“ doplnil. Krátce poté mluvil s členy antikonfliktního týmu a když scházel ze schodů dolů, tak došlo k jeho střetu s policisty.

„Narvali mě na tu zeď, poté jsem vstal a normálně jsem odešel. Žádného sundavání vlajky nebo něčeho takového jsem se neúčastnil,“ řekl Ševčík.

Člen fakultního senátu Jan Vondráček prohlásil, že vedení školy Ševčíka „perzekvuje za jiný názor“. Podle Vondráčka není možné odvolat děkana, aniž by se současně neporušila svoboda slova a shromažďování.

Před fakultu ho navíc přišlo podpořit několik desítek lidí, převážně starších. Někteří měli s sebou transparenty, na jednom z nich stálo: Nechte učit Ševčíka. Někteří účastníci mluvili o cenzuře a návratu do 50. let. Na bezpečnost dohlížela policie.

Ševčík podle Vondráčková Dvořákovi vždy vyhověl. Podotkl, že škola prý dostává stovky e-mailů na podporu současného děkana. „Všichni apelují na svobodu, abychom se nevraceli před rok 1989.“

K hájení Ševčíka se přidal i studentský senátor Marek Koten, podle kterého škola podléhá mediálnímu a politickému tlaku. „Praní špinavého prádla školy na veřejnosti, aby to bylo co nejvíc na očích, za přisluhování PR oddělení školy, mi nepřijde úplně v pořádku,“ zapojil se do debaty.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.