COOLna

Podle dat Českého statistického úřadu bylo nejméně odkladů za posledních deset let v roce 2016/2017, a to 13,13 %. Potom se jejich počty začaly zvedat a ve školním roce 2021/2022 dosáhly 23,38 %. Velkou roli v tom hrál i covid, rodiče se obávali distanční výuky s prvňáky. Pod 20 % ale počty odkladů školní docházky neklesly už od roku 2017/2018. Podle dat výzkumné společnosti PAQ Research, jež shromáždila údaje ze všech obcí s rozšířenou působností (ORP), se navíc počty odkladů školní docházky dramaticky liší napříč republikou.

Nejvíc dětí jde do školy o rok později v Nové Pace (cca 43 %) či ve Vítkově (39 %), zatímco například ve Valašských Kloboucích, Bystřici pod Pernštejnem nebo Jablunkově jde o méně než 8 % dětí. Proč jsou rozdíly tak ohromné, a to i u sousedících ORP, zatím nikdo do detailu nezkoumal. Důvodů může být ale celá řada – diagnostika se v jednotlivých poradnách liší, navíc ne všichni rodiče s dětmi do poradny vůbec dorazí; ne všechny školky jsou stejně kvalitní. Hlavně ve městech pak někdy rodiče kalkulují s tím, že odklad znamená o rok zralejší a potenciálně úspěšnější prvňák. Stává se tudíž, že ve třídách spolu sedí děti čerstvě šestileté a téměř osmileté.

O odklad školní docházky žádají zákonní zástupci dítěte ředitele ZŠ. Musejí přitom doložit dvě doporučení. Jedno od lékaře (odborného nebo praktického) či klinického psychologa, druhé od poradenského zařízení, což je buď pedagogicko-psychologická poradna, nebo speciálně-pedagogické centrum. Povolení odkladu ze strany ředitele je většinou formalita; o tom, jestli se bude u dítěte o odklad žádat, ale nakonec rozhodují rodiče. Pokud dítě do školy poslat chtějí, nikdo jim v tom nezabrání, protože jedinou zákonnou podmínkou pro zahájení školní docházky je dovršení věku šesti let.

Nejčastějšími důvody odkladu školní docházky jsou celková nezralost dítěte a logopedické vady, potíže se soustředěním a grafomotorikou. Jak vysvětluje Galina Jarolímková, ředitelka Pedagogické poradny pro Prahu 1, 2 a 4, nejde jen o to, že dítě neumí vyslovovat „r“ nebo „ř“: „Spíš jde o děti, které mají až jakousi svou vlastní řeč, šišlají a patlají a kromě nejbližšího okolí jim málokdo rozumí. Menší problémy se dají dotáhnout i ve škole, ale je toho pak na dítě hodně.“

Celková či emoční nezralost se pak dotýká oblastí, jako je schopnost vydržet i u něčeho, co dítě úplně nebaví. „Díváme se na to, jestli dokáže spolupracovat, nebo si spíš vydupává, aby bylo po jeho, jak zvládá, když mu něco hned nejde, zda není v takové situaci úzkostné nebo plačtivé,“ popisuje ředitelka poradny.

Ředitelka Moravcová si pochvaluje spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou, jejíž pracovníci docházejí do školky na screening u dětí, jež jsou podle učitelek se zralostí na hraně. A stejně tak se podle ní uklidnili i rodiče: „Už málokdy slýcháme, že by chtěli dítěti prodloužit dětství a podobně. Věří nám, že po třech letech péče o jejich potomka dítě dobře známe, že to s ním myslíme dobře a nejdeme proti jejich zájmu.“

Co Danu Moravcovou naopak mrzí, je to, že ačkoli jsou děti v mateřských školách po celou dobu docházky učitelkami pečlivě sledovány, jejich posuny ve vývoji jsou pravidelně zaznamenávány a děti mají založená svá osobní portfolia, jež deklarují jejich pokroky, základní školy o informace o dítěti příliš nestojí. „Částečně je to způsobeno směrnicí GDPR, částečně si to vlastně nepřejí ani rodiče – chtějí, aby se začínalo s čistým štítem. Jenže kdyby si budoucí učitelka prvňáků mohla předem nastudovat, jaké děti jí do třídy přijdou, zda například neměly přiznaná podpůrná opatření nebo se jeví jako nadané, pomohlo by to všem,“ věří ředitelka mateřinky Dana Moravcová.

Pokud by stát chtěl s odklady opravdu něco dělat, měla by se hlavně radikálně zmenšit velikost třídních kolektivů. „Bude-li v první třídě patnáct dětí, může k nim mít učitel skutečně individuální přístup a v tu chvíli nebude třeba, aby pětina dětí měla odklad,“ je přesvědčená ředitelka poradny.

Štěstí na malý počet dětí ve třídě má letos třeba učitelka Jana Chalupová, jež po letech na velké škole v Olomouci přešla do vesnické školy v nedalekých Doloplazích: „Mám ve třídě třináct dětí a pracuje se s nimi úplně skvěle. Máme prostor na to jít opravdu zážitkovou formou, pracovat s emocemi a zvládat všechna překvapení, která vzdělávání nejmenších přináší. Učíme se číst a psát i počítat pomalu a důsledně, aby každý z žáků stíhal, můžeme si dovolit individuální tempo pro každého z nich.“

Ve třídě Jany Chalupové je dítě s ADHD, dítě s lehkou mentální retardací a dítě se středně těžkou vadou zraku. „Ale nevadí to,“ vysvětluje s nadšením dlouholetá prvostupňová učitelka.

I podle ní je ideální počet dětí na začátku školní docházky kolem patnácti: „V tomto věku se děti učí naprosté základy čtení, psaní a počítání. Když se to nenaučí pořádně, budou to mít v dalších letech mnohem složitější. Navíc se učíme i komunikaci, nastavujeme vztah ke škole jako takové. Když je žáků ve třídě třicet, není moc prostoru pro všechny a ne vždy se dostane pozornosti všem tak, jak by bylo potřeba, i když by si to vyučující opravdu hodně přál. Moc bych se přimlouvala za to, aby alespoň první rok ve škole byly třídy zhruba poloviční, než dnes jsou. Tím by se opravdu mnoho problémů, které nyní ve školách máme, v podstatě vyřešilo.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.