COOLna

Rozjíždějí se vleklé spory o autorská práva. Kouzla současných umělých inteligencí totiž spočívají hlavně ve vykrádání a úpravě existujících děl.

Vezměme si dva přístupy hudebního průmyslu k umělé inteligenci (AI). Jeden zaujímá Giles Martin, syn sira George Martina, producenta Beatles. Loni při remixování věhlasného alba Brouků Revolver z roku 1966 použil AI. Ta se naučila z originální mononahrávky, jak zněly nástroje všech členů kapely (například kytara Johna Lennona), a Martin je pak mohl oddělit a metodou reverzního inženýrství převést do sterea. Výsledek byl ohromující. Druhý přístup také není špatný. Představuje jej reakce náladového australského zpěváka a textaře Nicka Cavea na texty, které v jeho stylu napsal ChatGPT, nástroj využívající AI vyvinutý startupem OpenAI. „Ty písničky stojí za prd,“ prohlásil. „Psaní písní není napodobování, replikace ani pastiš, je to naprostý opak. Je to akt sebevraždy, jež ničí vše, co se člověk pokoušel v minulosti stvořit.“

AI může v tvůrčím procesu pomoci. Může ho ale také zničit nebo ho plně uchvátit. Pokud jde o nahrávanou hudbu obecně, nástup botů připomíná jinou historickou událost, která otřásla světem: bleskový vzestup a pád Napsteru, platformy z přelomu milénia pro sdílení převážně pirátských nahrávek písní. O likvidaci Napsteru se nakonec postaral autorský zákon. Pro agresivní poskytovatele botů, kteří jsou obviňováni, že jdou přes mrtvoly duševního vlastnictví, má výkonný viceprezident a manažer digitálních produktů a služeb jednoho z největších světových hudebních vydavatelství Universal Music Group Michael Nash jednoduchý vzkaz, jenž od veterána hudebního průmyslu pamatujícího éru Napsteru vyznívá jako hrozba: „Nechoďte na trh, abyste pak prosili o prominutí.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.