COOLna

Smí dítě do restaurace, či ne? Poté, co bistro Marthy’s Kitchen veřejně prohlásilo, že děti nejsou vítané, pokud rodiče nedodrží jistá pravidla, se na internetu otevřela divoká debata.

Ale tábory nemusí být až tak nesmiřitelně vzdálené, jak by se mohlo zdát.

Na jednu stranu asi všichni známe ten moment, kdy si chceme užít klidný oběd nebo nedejbože pracovní schůzku, ale zrovna se trefíme do toho jednoho prokletého místa. Nikomu asi není příjemné, když se vedle něj rozeřve dítě a je k neutišení. A ono ani to dětské hulákání a žvatlání není ten pravý hudební podkres, který by strávníci automaticky chtěli poslouchat u jídla. A co teprve když se dítě rozhodne vykonat potřebu nebo se třeba pozvrací. To už pro okolí nastává hotová noční můra.

Jenže na druhou stranu jsou rodiče malých dětí pořád také lidé a nikdo jim nechce upírat právo na určitý sociální život. V některých zemích jsou děti dokonce velmi vítanými hosty. A dítě jako takové by nemělo být překážkou pro chození do společnosti nebo navštěvování gastronomických podniků.

Zároveň je jasné, že batolatům budou dospělí jen stěží vysvětlovat pravidla slušného stolování. Ale pořád je na nich, aby odhadli, jak chování svého dítka, tak také společenskou situaci, do které se na veřejnosti mohou dostat. A když na základě pravidel vědí, že v daném podniku jim nikdo za návštěvu s uřvaným baziliškem děkovat nebude, zatímco v dětské kavárně jsou na to obsluha i osazenstvo zvyklé, není jednodušší volby, kam si zajít na kafe a sendvič.

Skutečný problém však nastává, když je sám rodič arogantní a neukázněný. Těžko bude své dítě vést k ohleduplnosti, která je k fungování mezi ostatními lidmi nezbytná.

Měli bychom se proto raději zamyslet nad systémem, který je pro rodiče s dětmi mnohem větší překážkou v normálním životě než jeden podnik, kam si s dětmi na přesnídávku prostě nezajdou. Palčivějšími tématy jsou například nedostatek míst ve školce a nedostatek dětských skupin, který často brání matkám, aby si do podobného bistra mohly jít sednout bez ratolesti, ale také aby se mohly vrátit do práce a budovat kariéru.

Nebo samoživitelky, které jsou jednou ze skupin nejčastěji se pohybujících na hranici chudoby. Ty si do podobně drahého podniku oběd jít dát nemohou, protože by jinak na konci měsíce nevyšly s penězi. A nemohou si dovolit také spoustu dalších a důležitějších věcí. Od dostupného bydlení přes velký týdenní nákup.

Nehledě na to, že veřejný prostor jako takový vlastně vůbec není uzpůsobený pro rodiče – nejčastěji matky. Prostě je vytlačuje. Stačí připomenout například řidiče autobusu, který matku s kočárkem vykázal z vozidla nebo palčivé debaty o kojení na veřejnosti, které pořád vyvolává mezi odpůrci vášně.

Proto bychom se měli zamyslet raději nad tím, jak rodičům, a zejména matkám ulevit a pomoct, a ne se hádat, jestli má pravdu jedna či druhá strana. Přestože se z nejrůznějších kruhů tu a tam ozývá, jaký je klesající porodnost problém a jestli za to snad nemůže přílišná emancipace, zůstávají tu stovky překážek znemožňujících rovné příležitosti, které nikdo efektivně neřeší.

Návštěva vybrané restaurace nakonec není existenční otázka. Kdežto problémy spojené s mateřstvím a výchovou dětí jsou problém, který pro velkou část lidí nakonec existenční otázkou je.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.