COOLna

Krivicovová v polovině března utekla ze svého bytu v Archangelsku. Převlékla se za bezdomovkyni a na cestě k hraničnímu přechodu s Litvou dvakrát přesedla do jiného auta. „Nemůžu uvěřit, že je konec. Rusko bude svobodné,“ prohlásila po příjezdu do EU a zveřejnila video, jak se zbavuje elektronického náramku na kotníku, jenž jí po uvalení domácího vězení připevnila ruská Federální vězeňská služba.

Útěku se univerzitní studentka bála, ale ještě více ji děsila možnost, že stráví léta ve vězení. A její provinění? Krátce po říjnové explozi na Kerčském mostě na Instagramu zkritizovala ruskou válku na Ukrajině. O tři měsíce později ji ruští úředníci zařadili na seznam teroristů a obvinili ji z diskreditace ruské armády, za což hrozí až deset let za mřížemi. Soud Krivicovové do zahájení procesu nařídil domácí vězení.

„Bylo děsivé vycházet z domu s elektronickým náramkem. Bylo děsivé překročit hranice. Ale cítila jsem, že můžu konečně volně dýchat,“ popsala Krivicovová s tím, že po překročení hranice nejdříve zavolala své rodině. Ta neměla tušení, jak únik Krivicovové probíhá, neboť studentka u sebe raději neměla telefon.

Ve většině případů bydliště lidí v domácím vězení nikdo nestřeží. Vězeňská služba jim sice nasadí elektronické náramky, které policii upozorní, pokud opustí vymezenou oblast nebo se pokusí o jejich odstranění, jejich součástí však není GPS sledovač. Jakmile se rozezní alarm, nastává tak závod o čas, než policie na poplach odpoví.

Obecně platí, že je výhodné k útěku zvolit páteční večer nebo sobotní ráno. Tehdy bývá ruská policie podle Krivicovové pomalejší. Je třeba jednat rychle, volit k cestování vedlejší silnice, střídat auta a řidiče a nebrat si mobilní telefon. Nebo do něj pořídit novou SIM kartu.

Mnoha zadrženým pomáhají s odchodem ruská podzemní hnutí a zahraniční organizace na ochranu práv, které dokážou zajistit trasu, spolehlivé řidiče, víza, peníze nebo bezpečná útočiště. Zadržení často překračují hranice s humanitárními vízy z Litvy či Německa.

„Je důležité nebrat si svůj telefon. Vypadala jsem jako žebračka, jako bezdomovkyně. Měla jsem na sobě brýle a ošuntělé oblečení,“ vylíčila Krivicovová, která kus od domu nasedla do čekajícího auta. V něm se zbavila svého prvního převleku a přesedla do dalšího vozu. Dům Krivicovová opustila v sobotu pozdě večer, policie se po ní začala shánět následující ráno.

Překročení hranice označila za překvapivě snadné. „Měla jsem všechny dokumenty potřebné k odchodu. Všechny ruské databáze jsou velmi primitivní a v tu chvíli jsem ještě nebyla na federálním seznamu hledaných osob,“ uvedla Krivicovová, jež s ohledem na další zájemce o únik neprozradila podrobnosti o trase ani o lidech, kteří jí pomohli.

Na seznamu hledaných se její jméno podle listu The Moscow Times objevilo až několik dní po jejím uniku. Lidskoprávní organizace Memorial, která se zabývá zkoumáním politických represí v někdejším Sovětském svazu a současném Rusku, tento měsíc uznala Krivicovovou za politickou vězeňkyni.

„Můj syn mě nazval zrádcem. Tvrdí, že jsem zradila naši rodinu a naši zemi. Mohu říci, že v milionech rodin se odehrává stejná situace – válka mnoho z nich zničí. Je to skutečná katastrofa, protože Putin Rusy zdevastoval nejen fyzicky tím, že je poslal do války, ale i na psychické úrovni. Rusko je nyní v hluboké depresi, všude panuje apatie a miliony lidí neví, co je čeká v budoucnosti,“ konstatovala Marina Ovsjannikovová.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.