Ten můj kamarád na mňa tak milučko pohlédl a zaščúříl sa:
„Ale divaj… to néni baránek, šak to je baran! Má rohy…“
Tož sem ten obrázek eště raz předělál.
A on zas, že to furt néni dobré:
„Toť ten je velice starý. Já chcu takého, co bude dlúho žiť.“
A to už mňa aj cosik dožralo, a lebo času nebylo, mosél sem sa přeca dať do štelování teho éroplánového motóra, načmárál sem takýto obrázek:
A pravím: „To je kysnička. A ten baránek, co ho chceš, ten je v ní.“
Býl velice nahněvaný. Za chvílu pokračovál:
„Má-i nekdo rád kytičku, co je enom jediná, aj když je okolo tolikých milijónů hvězd, stačí mu enom, aby býl šťastný, když sa na ty hvězdy díve. Praví si: Tam kdesi je tá moja kytička… Enomže lesti tú kytičku zežere hlúpučký baránek, bude to, jak by všecky ty hvězdy naraz zhasly. Tož to že néni důležité?“
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář