COOLna

Vláda chystá brutální úsporná opatření v České poště, která povedou k propuštění více než 2000 zaměstnanců a uzavření 300 poboček.

Škrty zasáhnou nejen vyhozené pošťáky, ale zhorší už tak tristní dostupnost služeb v odlehlejších regionech a přispějí k prohlubování příkopů ve společnosti. Mnoho tisíc – už teď často ne úplně spokojených – zákazníků České pošty dostane za stejně peněz méně muziky.

Poštovní operace má zato jinou výbušnou kvalitu: dotkne se občanů „naplacato“: poznají ji okamžitě, někteří z doručené výpovědi, mnoho a mnoho dalších z cedule na dveřích zrušené pobočky.

Například proto, že takzvaná definovaná dostupnost poštovních služeb se zvýší ze dvou kilometrů na tři.

Už kvůli tomu, že šéfa pošty jmenuje a odvolává ministr vnitra, bude pro normálního smrtelníka obtížně rozeznatelné, co je manažerské a co politické rozhodnutí. A proč by se tím vůbec zabýval? Když pošťačka v Chrudimi opáčí: „A kdo to bude doručovat, Rakušan sám?“ reaguje přirozeně. Ministr může stokrát říkat, že „vláda nebude schvalovat, které konkrétní pobočky zůstanou a které ne, to je zodpovědnost managementu“. Odpovědnost v očích lidí ponese on.

Politicko-manažerská léčba České pošty se v praxi rychle změní v další nepříjemnost všedního dne, kterou je třeba snášet. Na rozdíl od cen energií a potravin nebo nedostatku léků tu ale bude „viník“ zcela jasný. Dnešní politická garnitura a šéfové pošty mohou nanejvýš tvrdit, že napravují chyby svých předchůdců. Což uklidní málokoho.

Záležitost má i významný místní rozměr. Když vláda deklarovala, že se chce víc zajímat o regiony, tak tohle je přesně téma, na kterém se může předvést. Do toho ale přicházejí zprávy, že hejtmani nebo starostové „o ničem nevěděli“. A zatímco ministr Rakušan říká, že „seznam rušených pozic vznikne až po jednání s obcemi“, poslala pošta už teď Úřadu práce podrobné počty budoucích propuštěných. A vzhledem ke složitosti celé akce to určitě není poslední nedorozumění.

Škrty na poště mohou lidi z řady různých důvodů bolet (nebo štvát, chcete-li) víc, než se na první pohled zdá. Vláda by se i ve vlastním zájmu měla snažit, aby si známku z komunikace s veřejností opravila. Příležitosti nebudou přibývat donekonečna.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.