COOLna

Mnohá zvířata „vidí“ i jinými smysly. Příkladem je „zázračný“ orientační smysl mořských želv, poštovních holubů či tažných ptáků. Nebo psů, kteří najdou cestu domů, i když je vysadíte v neznámé krajině desítky kilometrů daleko. Ti všichni (a mnozí další živočichové) se umějí orientovat podle magnetismu naší planety. Magnetická pole, jež jsou vytvářena elektrickým proudem vznikajícím prouděním tekuté vrstvy zemského jádra, jsou pro nás lidi neviditelná. Řada zvířat je však používá jako kompas či navigaci. 

Právě netopýři ovšem na kratší vzdálenost (zhruba do 50 metrů) využívají ještě jeden způsob orientace. Echolokaci. Prostě vysílají ultrazvukové vlny a pomocí jejich odrazu od okolních předmětů zjišťují, jak vypadá terén či kde se schovává kořist.

„I někteří nevidomí lidé slyší odrazy zvuků z okolí a umějí si vytvořit představu o prostoru včetně překážek. Je možné, že naši prapředci tuhle schopnost měli, protože se v noci potřebovali orientovat ve tmě. A že se dá i dnes částečně vytrénovat. Všichni to v sobě někde máme,“ říká biolog prof. Jaroslav Petr. „Existuje člověk jménem Daniel Kisch. Nevidí. Když mu byl rok, měl nádory na očích a museli mu je odoperovat. Pak jednou vylezl s bratrem na strom, na stromě hulákal a všiml si, že se mu zvuk nějak odráží od země, takže si byl schopen představit, jak vysoko je. Začal tuhle schopnost trénovat a dnes se v prostoru orientuje takovým mlaskáním. Díky tomu, jak se mu zvuk odráží, přesně ví, kde je. Je schopný jezdit na kole, a dokonce hrát basketbal,“ dodává profesor.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.