Internet je plný citací na téma „never give up“, které nám radí, abychom se nikdy nevzdávali i přes překážky, které nám život klade. Já se dnes pustím do obhajování pravého opaku. Myslím, že proto abychom něčeho dosáhli, se musíme často vědomě jiného vzdát, jiné opustit, něčemu se poddat. Mluvím o „give up“ ve významu zříci se něčeho, vzdát se něčeho ve prospěch nového.
Převelice si myslím, že vzdát se něčeho je absolutním předpokladem změny, chcete-li progresivní (tedy pozitivní) transformace. Týká se to transformace jak osobní, které výsledkem je osobní růst, tak i firemní. Tu třeba nezvládli (včas se nevzdali) ani Kodak, ani Nokia.
Když se něčeho vzdáte, vytvoříte prostor pro něco nového. Takto to funguje fyzicky. Když vyhodím staré věci, mám hned více prostoru. A stejně to je i s naší myslí. Když se nám podaří vzdát se některých myšlenek, vytvoříme si doslova prostor v hlavě.
Postupně začínám chápat, že i štěstí a pocit naplnění jsou především o naší schopnosti se vzdávat. Co třeba vzdát se potřeby něco kontrolovat? Tady mi do hlavy zase skáče slovíčko „surrender“. Není jedno náboženství, které by nám něříkalo, že právě schopnost vzdát se kontroly je hlavní cestou ke štěstí. Moment vzdání se může být vnímán jako – je po všem, a nebo taky jako zcela nový začátek.
Další významné vzdání se je spojeno třeba s potřebou mít stále pravdu, nebo snahou, aby nás měli všichni rádi. Samotnou kapitolou je vzdání se některých postojů, které nám už neslouží. V této souvislosti jsou nejhorší ty postoje, které jsou v konfliktu s jinými. Asi nejtěžší je vzdání se svých strachů.
David Vrba
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář