COOLna

Vážky k „tomu“ potřebují značné akrobatické schopnosti, pro trubce je jejich „poprvé“ zároveň i naposledy, penisy lemurů připomínají mučicí nástroje španělských inkvizitorů. Sexuální život ve zvířecí říši je zkrátka animální. Přesto s nimi máme spoustu společného. Stejně jako my lidé se i zvířata líbají, obdarovávají se, umírají touhou a žárlí. A i u nich láska prochází žaludkem.

Díky zoologům, lidským zvědům ve zvířecí říši, je dnes jasné, že i jim je málokterá praktika cizí a že zdaleka ani zvířatům neslouží sex jen k účelu rozmnožování. Je pro ně cestou k poznávání, ale využívají ho i k obchodním transakcím. Sex za úplatu totiž není lidský vynález.

Podle vědeckého novináře a spisovatele Michaela Miersche je prostituce rozšířená třeba mezi tučňáky kroužkovými. Ve své knize Sexuální život zvířat popisuje, jak na antarktickém Rossově ostrově vědci pozorovali tento druh nelétavých ptáků při stavbě hnízd. Staví si je z kamínků, což má obrovské přednosti, protože jakmile začne tát, promění se půda v ptačích koloniích v páchnoucí bahno. Na hromadách kamínků ale zůstávají vejce v suchu.

Jenže kamínků je potřeba mnoho, jejich hledání je obtížné a vybírání z ledu namáhavé. Některé samice tučňáků se z nouze vydají k osamělým samcům a páří se s nimi. Jako poděkování od nich dostanou několik kamínků, s nimiž se vrátí ke svým trvalým partnerům. Vědci pozorovali tučňáčí prostitutku, která si tímto způsobem vydělala 62 kamínků.

Ve světě zvířat ale není promiskuita ničím výjimečným. „U většiny druhů jsou samičky spíše děvky než světice,“ píše ve své knize Sexuální poradna dr. Tatiany pro všechna živá stvoření evoluční bioložka Olivia Judsonová a dodává, že cesta do náruče samiček často prochází jejich žaludkem. Šimpanzice například ochotně poskytne rozkoš samci výměnou za jídlo. Když vidí, jak si šimpanz pochutnává na nějakém ovoci, a dostane na něj chuť, prostě za samcem přijde, lehne si na záda, ten si to užije a po aktu se s ní o lahodnou stravu rozdělí.

Také ve společenství much kroužilek je tradicí spojovat potravu s pářením. Hodinu před západem slunce sameček uloví vhodný hmyz, třeba šťavnatou jepici, a jde najít samičku. Svou kořist přinese s sebou, aby ji samička mohla během páření sežrat. Například pěvec ťuhýk dravý si svou kořist, jako jsou hraboši nebo ještěrky, napichuje na trny v keřích, které používá jako zásobárnu. V době námluv pak odtrhá z keřů listí, aby na jeho sbírku samičky dobře viděly. „Jako by si mladík přivedl domů děvče a ukazoval mu štangle salámu zavěšené ve špajzu.

Samci sojek zase nejprve samice pozorují a zjišťují, jakou potravu mají. A když vidí, že jim zrovna něco chybí, nabízejí jim právě tohle nedostatkové zboží,“ popsal biolog profesor Jaroslav Petr další z mnoha případů výměny „sexu za jídlo“.

Dárky mívají mnoho forem. Často jde třeba o jedlé výměšky, které obsahují proteiny a jiné živiny. Třeba samička tropického švába hoduje na análních sekretech svých partnerů. U některých druhů samičky nepřijímají tyto „dary“ ústy, ale spolu se spermatem. Třeba samec motýla přástevníka předává při páření samičce látky, jež ji ochrání před pavouky. Těm pak motýlice přijde tak nechutná, že jí jednoduše uvolní vlákna, ve kterých uvízla, a tím ji osvobodí.

Být samcem ale obnáší víc než jen obdarovat a stáhnout kalhoty. Takoví samci švábů zvou své „milé“ před pářením na drink. Zvednou křídla a nechají dámy, aby sály chutný žlázový sekret. Zatímco ona pije, on se snaží zbavit spermatu. Musí být přitom i poměrně hbitý, protože chutná šťáva samičky tak rozdivočí, že po určité době přejdou ke konzumaci partnera jako takového. Příklady samců, jejichž poprvé je zároveň i naposledy, nejsou v říši zvířat ničím výjimečným.

Notoricky známé obrázky kudlanky, která se ještě během páření posilní otcem svých budoucích mláďat, patří ke standardnímu repertoáru filmů o přírodě. Když totiž svým milencům ukousnou hlavu, užijí si samičky tohoto bizarního hmyzu páření víc. Dokud má mládenec hlavu, mozek vysílá signály k jeho genitáliím a říká mu, jak se má chovat. „To ovládá jeho pohlavní touhy, dokud není ve správné pozici. Jakmile o hlavu přijde, signály, které potlačují jeho sexuální chování, ustanou a zněj se stane sexuální ďábel,“ vysvětluje Olivia Judsonová ve své knize důvod počínání kudlanek.

Dost traumatický způsob rozmnožování používá štěnice domácí. Ke kopulaci používá sameček velký a špičatý penis, který jako dýku zarazí do těla samice. Spermie se dostanou do její krve a tam se uchovají do doby, než samice posílená lidskou krví vyprodukuje vajíčka. Část ejakulátu použije jako potravu a stráví ho.

Samičky jednoho australského žabího druhu se páří jako mnoho jiných žab v jezírkách. Když žabí mládenec narazí na žabí slečnu, vyleze jí na záda, ovine ji předníma nohama, ona vypustí do vody vajíčka a on je postříká spermatem. Pokud má ale samička smůlu a přiláká více samečků, budou se tlačit a strkat, jako by bojovali o nejlepší pozici. V lepším případě bude oplodněno méně jejích vajíček, v tom horším se pod samečky udusí.

Samička výkalnice hnojní klade vajíčka do čerstvých kravinců. Jestliže ji „napadne“ více samečků, mohou ji roztrhat na kusy anebo ji utopí v tekutých výkalech. Mladí samci rypouše severního, což je druh tuleně, jsou staršími a dominantnějšími samci často drženi mimo hlavní „samičí arénu“. Když pak tito mladíci donucení k sexuální zdrženlivosti náhodnou narazí na samici, mohou ji ve své zoufalé touze po páření ubít k smrti, a pak se mezi sebou ještě poperou o její mrtvolu.

Největší hrozbou pro tuleně havajského, nejohroženější druh tuleně na světě, jsou bohužel vášnivé skupinové útoky dospělých samců na samice. Tyto nebožačky jim musejí čelit mnohdy i několik hodin. Během neurvalých námluv je mohou samci buď ubít k smrti, nebo ošklivě pokousat. „Problém je tak naléhavý, že se při pokusu zabránit jejich vymření tuleni nahánějí dohromady a podávají se jim látky, jež potlačí jejich pohlavní touhu,“ píše v knize evoluční bioložka Olivia Judsonová.

Jeden druh cvrčka má pro znásilnění samiček vyvinutou i velmi důmyslnou past. Neochotné partnerky mají přinutit k sexu zuby na jeho hřbetě, připomínající nášlapnou ozubenou past na lov medvědů či vlků. Samičky jsou totiž během páření tohoto druhu nahoře. To, že samec ohne záda, aby se genitálie páru spojily, způsobí, že zuby pasti sevřou samiččino bříško a pevně ji drží. Dlužno dodat, že samičky tohoto druhu mají také svůj vlastní ošklivý zvyk: během kopulace pijí svým druhům krev z masitých zadních křídel. Po takové kopulaci se křídla změní v zohavené sousoší. „Samičky přirozeně preferují panice, protože kdo by chtěl okousané zboží,“ pokládá řečnickou otázku Olivia Judsonová. A tak když samička vyleze cvrčkovi na záda, aby zkontrolovala, v jakém stavu jsou jeho křídla, přinutí ji tato past zůstat, i když jsou už ohryzaná.

„Samečci srpic, hmyzu s dlouhými průhlednými křídly s černými skvrnami, mají zase na zadečku jakýsi skřipec, kterým si partnerku podrží proti její vůli,“ popisuje Judsonová další z mnoha násilnických metod, jimiž matka příroda obdařila ta zvířata, která se ráda páří více než jednou.

Jak u cvrčků, tak u srpic je znásilnění dílem totálního zoufalce na okraji společnosti, jenž své geny nemůže rozšířit žádným jiným způsobem. Protože v přírodě platí, že „nemáš-li co nabídnout a neuchýlíš-li se k násilí, nebudeš mít děti a tvé geny zahynou spolu s tebou“.

Ne všichni násilníci jsou však zoufalci, kteří nedokážou získat dívku jiným způsobem. O znásilnění jsou zprávy také u humrů, ryb, želv, ptáků, netopýrů i primátů. A přinejmenším u ptáků jsou pachateli vždy vážení „ženatí“ samečci. V některých ptačích koloniích mají samičky pravděpodobnost jedna ku pěti, že je v daném roce znásilní. Tak například zadaní samečci husy sněžné běžně napadají hnízdící samičky. Samičku, která je na chvíli opuštěná, protože se její manžel někde pokouší znásilnit jinou, si s velkou pravděpodobností pokusí podmanit soused z vedlejšího hnízda. V některých koloniích je samička obětí pokusu o znásilnění zhruba jednou za pět dnů.

To lvice se k sexuálním avantýrám přemlouvat nenechají. Jsou tak náruživými milenkami, že by se u nich dalo mluvit o nefalšované sexuální mánii. „Během říje, která trvá okolo dvou týdnů, má lvice na 2 000 až 3 000 pohlavních styků. Kopuluje s nejrůznějšími samci ze smečky, s prominutím si to s nimi rozdává pořád dokola. Až nastane ovulace, což pozná podle vyšší aktivity i tělesné teploty, vyhledá toho, s nímž byla nejspokojenější. Svého alfa samce. Teprve s ním zakládá rodinu,“ popsal výběr samce u lvic v rozhovoru pro TÉMA zoolog doc. RNDr. Pavel Stopka, Ph.D., z Biotechnologického a biomedicínského centra Akademie věd Univerzity Karlovy ve Vestci.

Skutečný důvod promiskuitního chování lvic je tak trochu zahalen tajemstvím. Jedna z pravděpodobných teorií říká, že aby lvice otěhotněla, potřebuje silnou stimulaci. Podobné trápení mají i samičky potkanů a některých druhů křečků. Americká primatoložka Sarah Blaffer Hrdy je zase toho názoru, že lvice kopulují se všemi samci ze smečky proto, aby si každý z milenců myslel, že má mláďata právě s ním, a nechtěl je po narození zabít. Častým střídáním partnerů tak lvice zvyšuje svoje šance na předání vlastních genů do dalších generací.

Jiný typ sexuálních maniaků představují ploštice. Sameček se chová k samičce majetnicky a snaží se, aby ji neulovil nikdo jiný. Je tomu tak proto, že samečci jsou oddanými tatínky, kteří nosí vajíčka na zádech a pak pomáhají vysedět mladé. Samice ploštic se zase nerady páří se samečky, kteří už mají potomky, a tak má většina samečků šanci spářit se jen s jedinou samičkou za život. „A této šance pak pořádně využijí,“ komentuje sex mezi plošticemi Olivia Judsonová s tím, že milostným hrátkám se tak mohou oddávat i stokrát během šestatřiceti hodin nebo prostě tolikrát, kolik má samička vajíček.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.