Omezení neúnosného vlivu práce na naše životy je něco, po čem touží všichni. Společnost bez práce je ale podle mě nevyhnutelná. Kapitalismus nedokáže zajistit takový počet pracovních míst, aby nadále dosahoval plné zaměstnanosti. Rozmach prekérních pracovních podmínek, flexibilních pracovních vztahů, částečných úvazků a časově omezených pracovních míst nám to jasně ukazuje. A bude to horší a horší, protože přicházíme do éry nové automatizace práce. Ta zanedlouho zlikviduje 40 až 80 procent stávajících pracovních míst – podle toho, o jaké zemi mluvíme. Co budou tito lidé bez práce dělat? Musíme nutně vymyslet systém, v němž nebude naše přežití bezprostředně záviset na práci. Tak je tomu dnes. Nepracuješ? Nemáš pravidelný příjem? Pravděpodobně skončíš na ulici. Musíme společně vybudovat společnost, v níž nebude práce hrát tak důležitou roli. V tomto ohledu je postpracovní společnost, jak ji nazýváme, ekonomicky nevyhnutelná.
Lidé nám ale zcela oprávněně říkali, že péče a práce v domácnosti jsou zaměstnání a tvrdé práce, které by si nikdo dobrovolně nevybral. Je potřeba začít uvažovat úplně jinak. Rovnoprávnější redistribuce je samozřejmě jedna cesta. Uvažujeme nad projekty typu domácností o několika rodinách a podobně. Domácím pracím mohou napomoci i architektonická řešení. V New Yorku například existuje hotel, který má zaoblené stěny, aby bylo jednodušší uklízet interiéry. I takto se dá objem domácích prací snížit. Pomohlo by nám ale i snížení životních nároků v určitých oblastech. Pokud se podíváte na dějiny domácích spotřebičů – myček, praček, vysavačů –, uvidíte, že jejich používání nevedlo ani tak k ulehčení domácích prací, ale spíš zvýšily naše životní nároky. Zatímco dříve bylo běžné měnit oblečení jednou za měsíc, teď ho měníme denně… Ovšem tvrzení, že péče nemůže být za žádných okolností automatizovaná, podle mě neplatí. Je třeba to upřesnit. Některá péče může být automatizovaná, některá ne. Dnes žijí staří lidé o samotě, což přispívá k rozvoji demence a dalších duševních onemocnění. Nemluvíme dostatečně o množících se případech, kdy je starým lidem pečovateli ubližováno. Zkrátka ani dnešní podoba péče rozhodně není ideální. Když jsme hovořili s pracovníky v oblasti péče, bylo velmi překvapivé, kolik je mezi nimi příznivců automatizace péče. Tvrdili, že by se díky ní mohli víc věnovat klientům a jejich problémům.
Nick Srnicek, politolog a ekonom
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář