COOLna

Touha po západním vzdělání je v Číně nadále neukojitelná, a to i mezi příslušníky „rudé šlechty“, byť by se zdálo, že současná roztržka se Spojenými státy tomu moc nepřeje. Koneckonců tak před lety učinil i sám nejvyšší vůdce Si Ťin-pching, jehož jediná dcera Si Ming-ce navštěvovala proslulý Harvard.

Zájem, který kvůli pandemii logicky poněkud polevil, je zpátky v rekordní podobě.

Pokud se něco změnilo oproti dřívějšku, tak především to, že čínští boháči dnes vidí budoucnost svých dětí v prvé řadě v Číně. Rodiče chtějí, aby se jejich děti vrátily kvůli lepším ekonomickým vyhlídkám Číny i užším rodinným vazbám.

Učte se dovednostem, ale nenechte se ovlivnit hodnotami, jsou prohnilé, slyší často potomci při odjezdu na Západ.

Další paradox: Západní školy v minulosti absolvovala také celá řada dnešních předních čínských vůdců, přesto však čínskou politikou prostupuje silný protizápadní duch. Zdá se, že dnešní vysoce postavení politici se západními diplomy se na Západě ideologicky alespoň navenek „nenakazili“.

Je to až s podivem. Západní země – nejvíc Spojené státy, Británie, Kanada a Austrálie, v Evropě pak Německo a Francie – hostily v posledních čtyřech desetiletích miliony čínských studentů, z nichž mnozí se po návratu vyšplhali do nejvyšších mocenských pater.

Prakticky nikdo z nich se ale později doma nesnažil nějak horovat pro liberální hodnoty, jak si možná na Západě malovali. Naopak, rychle zapadli do stávajících poměrů, a tak je čínská komunistická strana dnes ještě protizápadnější než dříve.

Studenti ve školách jsou varováni, aby se nenechali zmást podobně „chybnými názory“, ale naopak jim oponovali.

Přes dvacet procent členů Ústředního výboru komunistické strany, který tvoří 370 nejmocnějších partajních funkcionářů, má zahraniční vzdělání, vesměs ze západních univerzit. Osm ze čtyřiadvaceti členů politbyra studovalo podle studie washingtonského Brookings Institute v některé západní zemi.

Co tedy vlastně čínské papaláše na západním vysokém školství tak přitahuje i v postpandemické éře, že jim není zatěžko vysolit na vzdělání svých dětí či vnuků stovky tisíc dolarů na školném?

Napovědět může ojedinělý průzkum, takzvaná Bílá kniha o vzdělávání v Číně z roku 2021. Bohaté a ctižádostivé čínské rodiny si od západního přístupu slibují, že jejich děti naučí, aby „samostatně myslely“, aby dokázaly „operativně řešit problémy“, což jsou věci, jimiž čínské školství, zaměřené prvotně na akademické úspěchy, dlouhodobě příliš nevyniká.

Studentům, kteří se vracejí domů ze zahraničních univerzit, se slangově říká chaj-kuej, doslova „mořské želvy“, což je homofon, tedy stejně znějící slovo, pro „návrat domů ze zámoří“.

Mořské želvy, které po absolvování škol na Západě vstupovaly do čínského mocenského systému, se zpočátku také ocitaly v poněkud schizofrenní situaci.

Na jednu stranu byly ceněny jejich odborné znalosti – většina z nich studovala technické či ekonomické obory, na stranu druhou vůči nim panovala i jistá nedůvěra, neboť strana se obávala, zda je jejich dlouhý pobyt na Západě nepřipravil o loajalitu k čínskému systému. S tím, jak počet takových lidí narůstal, se však nedůvěra vytrácela.

Jen pro zajímavost, v roce 2019 studovalo podle čínských zdrojů v zahraničí celkem 703 500 Číňanek a Číňanů, z toho přes 370 000 v USA. Během pandemie počty logicky poklesly.

V současnosti není úplně jasné, zda studium na Západě brzy zase nebude tak trochu „škraloup“, zejména za situace, kdy Ťin-pching utahuje ideologické šrouby a Čína se stále více se Západem rozchází.

S tím souvisí i další trend, byť zatím nikterak zásadně nevyčnívá: čínská vláda v posledních letech vynakládá úsilí, aby více studentů odjíždělo mimo Spojené státy a členské země Severoatlantické aliance. Lze očekávat, že jejich počet bude v budoucnu narůstat právě na úkor tradičních studijních destinací na Západě.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.