COOLna

„Myslíme si, že vidíme svět takový, jaký je. Ve skutečnosti ho vidíme takový, jací jsme my.“ – Oprah Winfrey

Metaforu o růžových brýlích asi znáte všichni. My, kteří nosíme brýle a opravdu je potřebujeme, taky víme, co znamená, respektive jak to vypadá, když se na svět díváme bez brýlí. Vidíme málo, nebo rozmazaně. A teď, když už rozumíte metafoře o brýlích a sklech v nich, si dovolím jedno tvrzení. Myslím, že pro vědomější život si musíme vybudovat schopnost používat více skel nebo rovnou více typů brýlí. 

Náš svět je postaven z příběhů, které říkáme o sobě, těch které říkáme o svém okolí a o jiných. Máme úžasnou schopnost vytvořit si vlastní realitu. Každý tu realitu nicméně vidíme přes jedny brýle, ty svoje. Abychom rozuměli světu více, abychom viděli rozmanitěji, kritičtěji (i sebe), potřebujeme více brýlí.

Co třeba ty reflexní? Ty nám pomohou vidět odraz reality. Umožňují podívat se na věc, kterou řešíme, na fakta, která jsou na stole, z odražené, řekněme vyšší perspektivy. Z té nižší (normální brýle) často totiž reagujeme na podněty okolního světa podrážděně, impulzivně, kdy vidíme jenom náš příběh přes naše brýle. 

Naše reakce jsou často vybuzeny nějakým podnětem, který atakuje naši autoritu, bezpečí, kdy si myslíme, že nás chce někdo znevážit. Pohledem přes reflexní brýle můžeme vidět zcela jinou realitu, jiná fakta. Třeba, že nám chtěl někdo naopak pomoci. Nový náhled nás může uklidnit.

Další pohled může být třeba přes reverzní brýle. Ty nás přimějí podívat se na problém očima oponenta. Posilují naši emoční inteligenci. Nejde o to zcela zahodit svůj pohled, ale je dobré pochopit i toho druhého. 

Do třetice se můžeme dívat přes tzv. dlouhé brýle. Pokud nás cokoliv znervózňuje, je třeba se na věc podívat s časovým odstupem. Půjde asi opět o reakci na podněty zvenčí, které nás znejistí, vyvedou z míry nebo frustrují. Už zítra můžeme mít ale na věc zcela jiný pohled. A co třeba za půl roku!  Proto víme, že odpovídat na mail, který nás podráždil hned, je chyba. Je dobré počkat…

David Vrba

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.