Trpí různými neduhy a dožívají se v průměru jen šesti let. Přesto jsou výjimeční, a proto přitáhli pozornost genetiků. Žijí totiž v zakázané zóně kolem jaderné elektrárny v Černobylu. A v jejich změněné genetické výbavě hledají vědci poučení, jak přežít i v tom nejdrsnějším prostředí po jaderné katastrofě.
„Trvalá přítomnost psů v oblasti ukazuje, že byli schopni přežít a množit se, i když žili blízko reaktoru, což je pozoruhodné. Například smrtící radioaktivní izotop cesium-137 měl v elektrárně po havárii v roce 1986 desetkrát až čtyřicetkrát vyšší hladinu než v jen dvacet kilometrů vzdáleném městě Černobylu,“ poukázala spoluautorka Elaine Ostranderová z Národního institutu pro výzkum lidského genomu v americkém Marylandu.
Badatelé u psů a dalších zvířat v oblasti našli mnoho projevů pozorovaných v minulosti u přeživších po svržení jaderných bomb na Japonsko (Hirošimu a Nagasaki) na konci druhé světové války. „Častěji se u nich například projevuje šedý zákal, protože oči jsou jednou z prvních tkání, která projevuje známky chronického vystavení ionizujícímu záření. Sledujeme také další vývojové abnormality jakou jsou nádory, menší velikost mozku a změny symetrie těla,“ řekl další spoluautor studie, profesor biologických věd na Univerzitě Jižní Karolíny Tim Mousseau.
Srovnáním s genetickými profily jiných volně žijících psů ve východní Evropě tým zjistil, že psi v okolí elektrárny byli od jiných populací po desítky let izolovaní. „Zjistili také, že navzdory sovětským obavám z osmdesátých let, že psi budou migrovat a šířit radiaci, se většina těchto zvířat nikam daleko nepřesouvala. Ti, kteří žijí nejblíže elektrárně, se geneticky liší od svých příbuzných žijících jen o pár kilometrů dál,“ uvedl tým ve výzkumné zprávě.
„Téměř naprostá odlišnost obou populací a skutečnost, že existovaly v docela dlouhé relativní izolaci, mě zcela překvapila,“ řekl pro New York Times Mousseau. Americký deník doplnil, že badatelé také vysledovali vzájemnou příbuznost a propojením rodičů a potomků určili patnáct různých rodinných skupin. Některé psí rodiny byly velké a široce rozložené, zatímco jiné byly spíše drobné a přesněji zeměpisně určené. Vědci našli například tři rodinné skupiny, které sdílely skladiště vyhořelého odpadu.
V dalším výzkumu budou vědci zjišťovat, co přesně pomáhá psům v extrémním prostřední zamořené zóny přežít. „Můžeme nyní porovnat změny a zjistit, co je na úrovní DNA jinak, co se změnilo, co zmutovalo, co se vyvinulo, co vám pomáhá a co vám škodí,“ řekla Ostranderová. Tým očekává, že jeho poznatky poskytnou vhled do toho, jak mohou zvířata a lidé nyní i v budoucnosti žít v oblastech, které čelí soustavnému tlaku prostředí a ve vysoce radioaktivním prostředí ve vesmíru.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář