COOLna

Zrakový systém v oku – tedy čípky pro barevné vidění za dne a tyčinky pro černobílé vidění za šera a ve tmě – zdědili ptáci, plazi, ryby, obojživelníci a všichni ostatní obratlovci po dávných prapředcích žijících v moři. Velkou roli ovšem hraje počet čípků a tyčinek.

Což je důvod, proč kromě lidí vidí ve dne všechny tři základní barvy viditelného spektra (červenou, modrou, zelenou plus jejich odstíny) už jen další úzkonosé opice (šimpanzi, gorily, orangutani, giboni, paviáni, …), většina opic ploskonosých (kosmani, tamaríni, vřešťani, chápani, …) a někteří vačnatci. Mají totiž v oční sítnici, odkud se zrakovým nervem přenášejí informace do mozku, tři čípky. Zatímco zbylí savci mají čípky jen dva a většinou nerozeznají červenou barvu.

Aby nedošlo k mýlce, červená, modrá a zelená jsou základní barvy viditelného spektra. Podle „běžných“ kritérií je základních barev jedenáct a v ruštině a italštině dokonce dvanáct, protože rozeznávají dvě modré.

Třeba kočky v noci vidí díky většímu počtu tyčinek v sítnici zhruba šestkrát lépe než člověk. Ve velkém rozlišení vnímají sebemenší detaily a bez ohledu na minimální osvětlení registrují i nepatrné pohyby. Přesto i ony vidí po setmění jen odstíny šedé. A ve dne, protože mají také jen dva čípky, nedokážou rozeznat červenou od zelené. Ostře vidí jen zhruba do šesti metrů. Nemají totiž v oku svaly, které člověku umožňují měnit tvar čoček, aby zaostřil na objekty v různých dálkách. Kočky nic takového nepotřebují, loví jen na krátkou vzdálenost.

Noční zvířata, jako jsou ježek, králík nebo křeček, barvy nevidí téměř vůbec. Svět kolem nich je černobílý. Z toho, že je celobarevné vidění v přírodě ojedinělé, však mnohá zvířata těží. Třeba tygři. Jejich výrazné černé pruhy na světlém podkladu jsou paradoxně v hloubi zeleného lesa jedním z nejlepších maskování. Divokým prasatům, jelenům a dalším kopytníkům, což jsou nejčastější kořisti tygrů, totiž pruhy zcela splývají s okolním zeleným porostem. Odstíny červené barvy nevidí.

Proč tomu tak ale je, když měl dávný prapředek všech obratlovců čípky dokonce čtyři a kromě všech tří základních barev vnímal i „neviditelné“ ultrafialové záření? Podle zoologů jde o výsledek někdejšího konkurenčního boje savců a dinosaurů na zemské souši.

Savci v období před 180 až 66 miliony let byli mnohem menší než dnes a nemohli dominanci dinosaurů konkurovat, a tak si zvykli na život v podzemí a v noci. Schopnost barevného vidění proto z velké části ztratili. Stačilo jim černobílé. Naopak potřebovali vidět ve tmě.

Proč tedy člověk a jeho opičí příbuzní vidí barevně? Protože zatímco většina ostatních savců patří k potomkům původních nočních druhů, první primáti se objevili až před 60 miliony let, tedy po éře dinosaurů. Žili na stromech, a tudíž jim evoluce „darovala“ nový čípek citlivý na červenou barvu. Díky němu snáze nalézali červené plody na pozadí zelených listů.

V přírodě je ovšem vždycky něco za něco. Barevné vidění a ostrý „denní“ zrak byl u nich (a tedy i u nás) vykoupen například daleko horším čichem. Až 80 % všech informací z okolí proto dodnes sbíráme pomocí očí.

Zatímco předci většiny dnešních savců o celobarevné vidění přišli, plazům, ptákům, obojživelníkům či rybám původní čtyři čípky zůstaly. Kromě odstínů červené, modré a zelené barvy vidí tedy i ultrafialové světlo.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.