COOLna

Nejjednodušeji by se „neviditelní“ dali definovat jako lidé, kteří žijí s námi ve společnosti, sdílejí s námi společný prostor, ale nejsou úplně dobře charakterizovanou zájmovou skupinou, která by si dokázala systematicky hájit svá práva, a už vůbec ne je nějak nátlakově prosazovat. Každý Neviditelný má tolik svých starostí, že nemá čas ani chuť svá práva nějak aktivně prosazovat diskusí s politiky nebo nějakými jinými zájmovými skupinami. Jejich zájmy jsou rozmělněné mezi velký počet osob bez vlivu, a proto žijí na periferii reálného zájmu politiků a institucí. Zdůrazňuji reálného, nikoliv verbálního zájmu. A byť žijeme v poměrně dobře rozvinutém sociálním státě, tak faktem je, že na některé služby Neviditelní nedosáhnou, nebo na ně dosáhnou, ale s příliš vysokými administrativními náklady, se kterými si tito lidé nedokážou poradit.

Není to homogenní skupina, ale společnými znaky jsou problémy s financemi, majetková deprivace, psychická deprivace, nejistota, problémy spojené s tím, že mají pocit, že jejich hlas není slyšet, že jsou ve společnosti ztraceni, řítí se na ně změny, s kterými si nedokáží poradit, a to se projevuje i na jejich ekonomické aktivitě a psychickém rozpoložení. A to vše se projevuje třeba i na jejich okolí, například dětech, které vychovávají.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.