Ve Spojených státech se v posledních letech politici z obou stran více zajímají o antimonopolní politiku. Zatímco v demokratické straně se menší frakce politiků, pro které byla antimonopolní politika důležitá, zachovaly z dřívějška (byť ji administrativy Billa Clintona a Baracka Obamy velmi zanedbávaly), u republikánské strany jde o překvapivější návrat. Mezi nejvýraznější republikánské antimonopolní průkopníky patří jednoznačně senátor za stát Missouri Josh Hawley. Ten v roce 2021 dokonce vydal knihu The Tyranny of Big Tech, která si bere za terč technologické giganty.
V češtině ji pod názvem Tyranie ajťáků vydal server Info.cz.
Hawley tedy naopak často mluví jazykem, který kdybyste zbavili kontextu, mohli byste si klidně myslet, že pochází z projevu Bernieho Sanderse. Mluví o tom, že 70 procent amerického bohatství je v rukou deseti procent nejbohatších Američanů, a o nutnosti obrátit se od „nové aristokracie“ k „pracujícím mužům a ženám“. „Noví aristokraté chtějí předělat naši společnost: chtějí řídit hospodářství, které funguje pro elitu, ale ne pro ostatní. Chtějí vymodelovat kulturu, které dominují jejich vlastní preference,“ řekl Hawley ve svém prvním velkém proslovu v Senátu. „Asi bychom se neměli divit, že se v komunitách pracujících šíří epidemie samoty a zoufalství,“ pokračoval. Zdůrazňoval přitom roli, kterou v boji proti této epidemii má hrát rodina, školy, církve, ale i družstva.
„Mojí největší obavou je, že by Silicon Valley mohlo skutečně určovat naši budoucí ekonomiku, což by znamenalo hospodářství, které funguje pro malou skupinu miliardářů, zatímco informace o všech ostatních by se monetizovaly. Jsou sociální média a obchodní modely, které je pohání, skutečně dobré pro naši ekonomiku a společnost? Na to se musíme ptát. Neměli bychom říkat jen: ‚Inu existují, takže musí být rámcově v pořádku.‘ Nejsou v pořádku. Jsou společensky škodlivé. Jejich ekonomický vliv je pochybný. Musíme o tom mluvit,“ řekl Hawley v roce 2019 pro Washington Post.
Hawley vydal zmíněnou knihu The Tyrany of Big Tech (Tyranie ajťáků), kteroumělo původně vydat nakladatelství Simon & Schuster, ale po Hawleyho podpoře protestům za zneplatnění prezidentských voleb v roce 2020, které vyústily až ve vyrabování amerického Kongresu 6. ledna, se nakladatelství podřídilo tlaku veřejnosti a vydání knihy zrušilo. Hawley toho využil pro svou osobní kampaň a začal mluvit o tom, že je terčem cancel culture. Po knize pak vcelku očekávatelně během několika týdnů sáhlo jiné nakladatelství – konzervativně se profilující Regnery Publishing. Jako drobný fun fact bych tu zmínil, že o poznání menší Regnery využívá služeb společnosti Simon & Schuster jakožto distributora. Vlk se nažral, ale Hawley zůstal celý…
Hawley si vlastně nemohl přát lepší kampaň na podporu své knihy. Napsal i předmluvu nesoucí se opět v duchu výpovědi oběti cancel culture. Vcelku jsem se nestíhal divit, kolikrát se už v úvodní čtvrtině knihy objevuje slovo „já“. Je patrné, že čtete knihu amerického senátora, která má fungovat z velké části jako předvolební pamflet. Nicméně skutečnost, že vlivný republikánský senátor vydal knihu na téma antimonopolní politiky, je průlomová, a dá se tak pominout mnoho vad, které text má. Jestli se díky knize začne více konzervativců zajímat o tuto sféru politiky, je to výrazné plus. Bohužel ale některé pasáže Hawleyho textu mají nedostatky opravdu zásadní.
Problémy začínají v momentě, kdy Hawley představí hlavního padoucha svého narativu. Oproti hrdinskému republikánovi Teddymu Rooseveltovi staví zlého demokrata Woodrowa Wilsona, který podle Hawleyho upsal americkou duši ďáblovi v podobě korporátního liberalismu. Na Wilsonovi lze zcela jistě najít z dnešní perspektivy mnoho vad. Jedná se o prezidenta, který například v Bílém domě pořádal promítání filmu Birth of a Nation, tedy snímku, který revitalizoval Ku-klux-klan. Hawley ale překročil pomyslnou hranici toho, co si v podobné knize můžete dovolit.
Jedna věc je, že zjednodušuje Rooseveltův vývoj. Jakkoliv totiž Roosevelt opravdu na počátku své vlády s vervou zvedl prapor „antitrustu“ a bojoval proti monopolistům, na přelomu nultých a desátých let jeho vášeň značně opadla a začal mluvit o tom, že existují dobré a špatné monopoly, v čemž jeho přístup trochu připomínal osobní vrtochy Donalda Trumpa. Roosevelt si taktéž nechával platit kampaně od George Perkinse, blízkého spojence jednoho z největšího tehdejších monopolistů J. P. Morgana. Ve volbách roku 1912 pak Roosevelt propagoval v rámci svého programu s názvem Nový nacionalismus zakopání válečné sekery mezi federální vládou a trusty a nabízel jim kooperaci zastřešenou právě jeho případnou federální vládou.
A2larm
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář