Co je podle expertů největší urbanistická výzva dneška?
Postavit se nějak k rostoucí nerovnosti uvnitř společnosti a zabránit segregaci obyvatel podle příjmů. Právě to, co se nedaří řešit v Chicagu. Trendem je sledovat, nakolik plánování města podporuje integraci. Česká republika je sice pořád mezi zeměmi s nejmenším rozdílem v příjmech obyvatel, ale bohužel jsme si drastickým způsobem rozprodali svůj fond městských bytů. V Praze je teď méně sociálních bytů na obyvatele než v bohatém Mnichově, Curychu nebo Vídni. To má na město obrovsky negativní dopad. Když si člověk v důchodu v důsledku snížení svých příjmů nemůže dovolit svůj byt a musí se vystěhovat na okraj města, ztratí své sociální vazby. To je příklad, jak špatné městské plánování přímo bolestně pocítí obyvatelé města. Co dělá město městem, nejsou cihly, ale lidé a jejich vztahy. Není to mrtvý útvar, ale otisk našich životů. Když jsou vztahy narušené a společnost nefunkční a rozbitá, poznáte to i na struktuře města. Proto je pro mě tak zajímavé pracovat s lidmi, víc než s územními plány.
Vzdělávání mládeže může přinést změny v dlouhodobějším horizontu, ale není třeba jednat rychle?
Je nutné vzdělávat i dospělé, klíčové aktéry, developery, městské plánovače, lidi na stavebních úřadech, a docela se to i děje. Ale jak jsem říkal, poptávka po kvalitě života ve městě, nebo tlak na ni, chcete-li, musí vycházet od obyvatel. Problémy dnešních měst narůstají do takové komplexity, že se to prostě shora nedá vše ohlídat, natož opravit. Zapojení obyvatel je životně důležité. Ti město užívají každý den. To vědí právě i v té chicagské nadaci. Při práci s dětmi rychle zjistili, že jejich uživatelská zkušenost je vybavila velmi dobrou schopností popsat, jestli daná čtvrť vyhovuje potřebám lidí, kteří v ní žijí, nebo ne.
Osamu Okamura
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář