Na tyto úkazy narazili při natáčení pořadu Praha vs. prachy a rozhodli jsme se jim věnovat. Důvod je jednoduchý: když něco dělám, měl bych si za tím stát. A mělo by to platit i u nepoctivců, což se evidentně neděje, protože jim vadí, když je při jejich podvodech někdo natáčí. Takže my je vlastně jenom děláme slavnými, protože na ně upozorňujeme.
Nicméně prapůvodní myšlenka přišla nejspíš ve chvíli, kdy jsme jeli asi před šesti lety taxíkem ze Staromáku na Václavák, mluvili mezi sebou anglicky a na konci cesty si taxikář řekl o 900 korun. V tu chvíli mi došlo, že tohle se asi děje každý den, nejen když o tom napíše nějaký novinář a někdo si to přečte, ale prostě normálně. Den za dnem. A to mě štve, když kolem něčeho chodíme a děláme, že to neexistuje. Doma taky nebudete chodit donekonečna kolem nevyneseného koše plného odpadků. A tohle je taky takový koš, jen je těžké si ho všimnout, protože sice hnije, ale nám nesmrdí.
O Praze se píšou varovné články do bedekrů mně pro mě americké turisty, takže je to věc poměrně známá. Dokonce irský dokumentarista Connor Woodman natočil jeden z dílů seriálu s příznačným názvem Město podvodů právě o Praze. Koukal jsem na to a říkal si, že je to neuvěřitelné. Podařilo se mi natočit, jak taxikář okrádá zákazníky, což jsem nikdy předtím neviděl, ale bylo to hodně zajímavé. Město na tento dokument zareagovalo tak, že zažalovalo producenta pořadu – National Geographic, protože to bylo údajně celé vymyšlené a sehrané. Můj tehdejší šéf mi řekl, jestli to nechci zkusit ověřit. Ať vezmeme kameru, vydáváme se za turisty a svezeme se v noci taxíkem a zkusíme si směnit peníze. Dopadli jsme ještě hůř než ti Irové.
Takže jste se rohodl ukázat turistům i hezké věci a vznikl pořad Honest Guide.
V zásadě ano. Faktem je, že negativní věci jsou tak nějak zajímavější, konzumovanější. Ale my jsme chtěli ukázat, že většina – a tím myslím třeba 90 procent – jsou krásná místa, kde můžete něco vidět, zažít, dobře se najíst za normální cenu, potkat skvělé lidi atd.
Jako průvodce působíte velmi znalé, ale nevěřím tomu, že jste na všech těch místech byl před natáčením.
Například Národní třídou jsem šel tisíckrát, takže tam ta místa znám, a pokud narazím třeba na kavárnu, ve které jsem nikdy nebyl, tak to přiznám a objevím ji společně s diváky. Pokud ale jedeme do míst, která neznáme, většinou požádáme místní, často i z řad lidí, kteří nás sledují, aby nám dali tipy na zajímavé věci v jejich městě. A největší odměnou pak je, když nám po odvysílání napíše člověk, který tam žije, že jsme mu ukázali zákoutí, o kterých nevěděl.
Co nějaké zadostiučinění? Byli někteří odhalení vykukové potrestáni? Soudy, policií, magistrátem…
Jak kdy. Třeba po nepoctivých taxikářích policie skočila a byli potrestáni. Asi ne všichni, což mě mrzí, protože jsme jich mohli ukázat víc, a víc by jich dostalo flastr.
U měničů peněz je to složitější, protože policie argumentuje tím, že je to nepostihnutelné. Jejich zákazníci de facto s tím zlodějským kurzem souhlasí, takže to není protiprávní. U magistrátu je to případ od případu. Aktuálně nechápu postoj města ke směnárnám fungujícím v jejich prostorách, které porušují zákon, což potvrdila i ČNB. Magistrát tvrdí, že jim nelze vypovědět smlouvu. Já si myslím, že to jde, i za cenu nějaké pokuty zaplacené za předčasnou výpověď, ale spousta úředníků používá oblíbený výrok, že nic není mávnutím kouzelného proutku. Snažíme se tedy \“mávat\“ aspoň tak, že tyhle nešvary natočíme a ukážeme lidem.
Žiju v tom, takže mě to poznamenává. Ale slyšel jsem, že je to úplně normální deformace.
Za svou práci jste dostal několik ocenění, jako je Křišťálová lupa nebo cena časopisu Forbes. Jak to vnímáte?
Nedělám to kvůli cenám. Je to samozřejmě příjemný bonus, ale daleko větší radost mám třeba z toho, co se mi stalo nedávno. Přiběhl ke mně jeden Anglán, úsměv od ucha k uchu, cloumal se mnou a povídá:\“Chápeš to?! Já jsem díky tobě jel autobusem z letiště do centra za jedno euro!\“ To mě strašně potěšilo, že jedno naše video dokáže takhle rozradostnit.
COOLna 
Napsat komentář