COOLna

Lidé žijící v Číně jsou zvyklí na ledacos. Známý je třeba systém sociálního kreditu nebo všudypřítomné kamery s rozpoznáváním obličeje jedinců, které dávají čínské policii možnost kohokoliv zaznamenaného kamerami dopadnout v řádu minut. Tedy alespoň teoreticky, praxe nakonec nemusí být tak dramatická.

Není ani neobvyklé, když policie v určitých případech vymáhá kontrolu obsahu smartphonů lidí na ulicích. Existuje však i celá řada skrytých metod, jak čínské úřady a firmy dohlížejí na smartphony tamních uživatelů. Lokálně se to může týkat i turistů, kterým je do jejich smartphonu nainstalována špehovací aplikace. Tento případ se však vstahoval jen na specifický region v předcovidové době.

Mezi značky, které bez uživatelského souhlasu přistupují k datům čínských uživatelů, se řadí třeba i ve světě známé značky jako Oppo, OnePlus nebo Xiaomi. Telefony se k zákazníkovi dostanou s poměrně velkým množstvím systémových aplikací, které mají v základu povolen přístup k identifikaci telefonu, jeho poloze a dokonce i účtům na sociálních sítích, které tak lze klasifikovat jako spyware.

Konkrétně mají různé telefony na čínském trhu sbírat a odesílat bez souhlasu informace jako IMEI sériové číslo telefonu, identifikátor síťového zařízení (MAC adresa), geografická poloha zařízení založená například na satelitní poloze, telefonní číslo, frekvence využívání aplikací nebo seznam volání, kontaktů a SMS zpráv.

Uživatelé přitom nemají možnost tento sběr dat odmítnout a telefon je o tomto chování nijak neinformuje. Ještě horší je to, že data zjevně nejsou dostatečně anonymizována a lze tak odhalit, kdo je majitelem daného zařízení (v Číně nejsou anonymní SIM jako v Česku, což však platí o větší části světa, v tomto směru je Česko spíš výjimečné). Informace jsou nejčastěji odesílány přímo výrobcům zařízení, dále také mobilním operátorům a také provozovatelům sociálních sítí, jako je například společnost Baidu.

Podle publikované studie výzkumníci z Edinburské univerzity a Trinity College v Dublinu uvádí, že čínská zařízení mají údajně až čtyřikrát více předinstalovaného softwaru, než jak je tomu u modelů s androidem na západních trzích. Co se počtu oprávnění týče, mají čínská zařízení dokonce až osmkrát více povolených aktivit. Západní androidy navíc umožňují podstatně vyšší kontrolu nad tím, jaká data o vás mobil sbírá.

Výzkumníci provedli analýzu na zařízeních prodávaných v Číně s lokálním firmwarem. Android a jeho softwarová výbava v této zemi se zásadně liší od toho, se kterým se setkáváme na evropském trhu a zde tedy není důvod k obavě.

Na pozoru by se však měli mít například cestovatelé, kteří si svůj telefon zakoupili v Číně, ale používají ho ve své domovské zemi. Telefony totiž údajně sbírají data i poté, co s nimi uživatel vycestuje ven z Číny. Je to však spíš hypotetický problém, protože telefony nabízené přímo na čínském trhu nemají podstatné funkce pro použití jinde ve světě. Chybí například služby Googlu.

Na pozoru by se však měli mít zákazníci, kteří si kupují laciné čínské telefony s tamních online obchodů. Přestože to jsou takzvané globální verze přístrojů, tak se v minulosti objevilo hned několik případů, kdy takový telefon také odesílal data na vzdálené servery v Číně.

Ačkoliv se výše zmíněné informace týkají mobilů s androidem, i výrazně uzavřenější Apple byl donucen trochu ohýbat pravidla, co se svých telefonů na čínském trhu týče. Například loni omezil fungování sdílení souborů na blízko (AirDrop), jelikož jej protivládní demonstranti využívali při sdílení materiálů. Namísto toho, aby tak telefony Applu byly neustále „na přijmu“ a mohly si tak mezi sebou snadno řetězově sdílet data, se nyní v iPhonech automaticky funkce po 10 minutách vypíná.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.