COOLna

Jedna paní v trolejbusu povídá druhé: „Vidíš toho chlapa, jak řve na svý dítě? To je ale agresivní člověk!“ Druhá: „No jo, to dělá ten testosteron.“ První: „Nemá žádnou trpělivost. Agresor.“

Následuje intermezzo věnované jiným tématům. Na jedné z dalších zastávek ale první paní najednou nebezpečně zbrunátní a hrne se k jednomu z nastupujících studentů: „Ty mizero, já jsem tě viděla, jak zahazuješ tu cigaretu. Co si myslíš, na tohle že ti vyděláváme? Já bych tě …“

Po chvíli rozladění směřovanému k nezdárnému potomkovi se vrátí ke své známé: „Ten mě ale rozčílil!“ „No jo, … a to nemáš testosteron,“ pokouší se situaci odlehčit druhá. „Vždyť jsi to viděla sama. Kouří! To by naštvalo každýho!“

V tomto případě můžeme vysledovat jeden zajímavý efekt týkající se toho, jak různě hodnotíme chování druhých lidí a své chování.

1. Někdo křičel na své dítě. Co bylo podle první paní příčinou toho křiku?

2. Pak křičela ona na své. Svému chování ale dala jinou příčinu – v čem byla jiná?

Dotyčný pán křičel, jelikož jest agresorem, mužem bez trpělivosti. Jeho křik pramenil v osobnostních vlastnostech.

Paní ale křičela, protože synek nebyl dost opatrný při nikotinovém experimentu. Její křik pramenil v okolnostech, mohl za něj syn a jeho nezdárnost.

Nehezké chování druhých lidí svalujeme na jejich vlastnosti, zatímco pro své nehezké chování hledáme „omluvu“ v kontextu a okolnostech.

Je to tak rozšířený jev, že si zasloužil vlastní pojmenování – říká se mu „základní atribuční chyba.“

Proč to vadí? Při páchání základní atribuční chyby nahlížíme na druhé přes velmi přísný filtr a sebe si naopak omlouváme, namísto co bychom se nad vlastními potížemi zamysleli. Komunikace pak podle toho vypadá a trpí také naše vztahy, které spíš vyžadují hodně dobré vůle, když hodnotíme úmysly druhých.

(Možná si říkáte, že to máte přesně naopak – druhé omlouváte a k sobě jste kruťák. To je zas jiná pohádka a taky to není žádná výhra.)

Hledat kontext, nesoudit moc rychle a měřit spravedlivě sobě i druhým, to je zralá cesta, která se atribuční chybě vyhýbá. Až se přistihnete, že hodnotíte – zhodnoťte své hodnocení, zda tam tahle chyba není. Jestli je, tak ať už není.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.