COOLna

V Indonésii se za covidové online výuky rozmohl nový nešvar – tisíce studentů podvádí: platí si najaté síly, jež za ně „studují“. Služby jsou otevřeně inzerované zejména na sociálních sítích, kde si může zájemce najít vše potřebné – od účasti na přednáškách po napsání životopisů v angličtině.

Přijatá opatření a online práce z domova přispěly ke dříve nevídanému rozmachu fenoménu známému jako joki (žokej), který číhá ve stínu vzdělávacího systému. Jde o to, že se vynořila obrovská poptávka po najatých autorech, kteří by za místní studenty plnili jejich akademické povinnosti.

A kde je poptávka, objeví se i nabídka. A tak najaté síly – pochopitelně za úplatu – vypracují líným studentům semestrální nebo diplomovou práci, kterou pak zadavatelé předloží pod svým jménem. Mimo jiné. Služby najatých „studentů“ jsou totiž daleko rozmanitější.

Do tohoto podivného „podnikání“ na indonéských školách se navíc v poslední době zapojili i ti, kteří byli v důsledku pandemie propuštěni.

Jednou z takových „podnikatelek“, které prodávají své služby studentům, je i Arianti. Jejím hlavním „oborem“ je vypracování poznámek z hodiny. „Začala jsem s tím poté, co propukla pandemie. Teprve postupně jsem to začala brát vážně, zjistila jsem, že mi to přináší slušný zisk,“ vyprávěla třiadvacetiletá studentka informačních systémů. Měsíčně si přišla asi na 200 amerických dolarů, což je částka, která v Indonésii rozhodně není zanedbatelná.

Tento jev není úplnou novinkou, více než patnáct let je známý pod názvem „smluvní podvádění“ a rozhodně se neomezuje pouze na Indonésii. V posledním roce se však v ostrovní říši stal zcela nekontrolovatelným.

Podle závěrů průzkumu Swansea University se celosvětově týká asi patnácti procent, tedy více než třiceti milionů studentů, kteří si podobným způsobem ulehčují své školní povinnosti.

Podle řady komentátorů došlo v posledních letech ke všeobecnému nárůstu tohoto fenoménu.

Prakticky ve všech oborech se studenti setkávají s nabídkami firem nebo jednotlivců, kteří je lákají, že za ně práci odvedou. Tyto podvody se tak staly jedním z nejzávažnějších problémů na akademické půdě po celém světě, neboť univerzity následně opouštějí absolventi, jejichž skutečná kvalifikace ani zdaleka neodpovídá jejich diplomu.

Jak se svěřila jedna z těch, které podobné zakázky přijímají, koncového uživatele vůbec neznala a věděla pouze, zda se jedná o muže či ženu, aby tomu přizpůsobila své psaní. Pro případnou kolizi se zákonem byly výsledné produkty prodávány nikoliv jako hotová díla, nýbrž pouze jako podklady.

Cena za taková díla se podle rozsahu pohybuje od desítek po stovky dolarů. Tyto nabídky se staly podnikáním svého druhu, někdy za nimi stojí jediný člověk, v jiných případech se do řešení zapojují celé týmy, jejichž členové se podle specializace podělí o jednotlivé předměty. Takto rozvětvené firmy mají i vlastního koordinátora, který se stará o získání zakázek a přijímá platby. Osaměle pracující joki často začínal v rámci výpomoci známým a kamarádům, která následně přerostla ve finančně zajímavý přivýdělek.

Na tyto žokeje se pak obracejí další studenti, často motivováni touhou dokončit studia, nebo ti, kteří se dostali do situace, kdy nestíhají své povinnosti.

Někteří z nich si pak své práce nechávají vypracovat opakovaně. Jak v indonéských médiích přiznala jedna ze studentek, nikdy o využití služeb žokejů neuvažovala, ale nakonec ji ke změně názoru přimělo to, že kvůli drahému školnému musela dokončit studium včas, a to v době, kdy se zároveň starala o svoji nemocnou matku. Když jí vedoucí její práce její dílo vrátil jako nedostatečné, neviděla v napjaté situaci jiné řešení než zaplatit za vypracování každé z kapitol své diplomky osmdesát dolarů.

„Postupně jsem to začala brát jako svoje hlavní zaměstnání, zejména poté, co udeřila pandemie a byla jsem uzavřená v lockdownu,“ svěřila se sedmadvacetiletá Jennifer, která prý je mezi „žokeji“ velice ceněná. Je pečlivá a nežádá horentní sumy.

„Mnoho studentů hledá jokiho, který by jim poskytl intenzivní doučování a naučil je specifickou látku, kterou nemohli pochopit z online výuky,“ dodala Jennifer. „Když potom nestíhají, nechají si i zadání vypracovat.“

Joki působí již také na středních školách, ale největším trhem je univerzitní prostředí. Mimo přijímací zkoušky a úkoly ukládané během studia však „žokejové“ zasahují i do výběrových řízení na místa ve státní správě. Také tady má uchazečům zajistit ve velké konkurenci úspěch skrytá pomoc třetí strany. Přesun stále většího počtu aktivit do virtuálního prostoru tak rozšiřuje i možnosti žokejů.

Studentka prvního ročníku střední školy Dania Eka přiznala, že nemá ponětí o tom, jak používat prezentační software, jako je PowerPoint, takže jí nezbývá než si najmout jokiho, aby jí vypracoval všechny potřebné úkoly. Dania navíc často využívala služeb jokiho, aby měla více času na učení. „Využívala jsem toho, pokud byly poznámky z výkladu na hodině příliš dlouhé. Nemám moc peněz, musím si při studiu přivydělávat, a proto nemám čas dělat si dlouhé poznámky,“ vysvětlovala.

Bella Riska naopak využívala služby jokiho, aby lépe porozuměla látce. „Raději jsem se chtěla víc soustředit na ostatní úkoly, které mohu dělat bez pomoci. Ze zpětného pohledu toho ale lituji. Roste totiž ve mně pocit, že díky žokejům teď nemám v některých předmětech dostatečné znalosti,“ uvádí studentka bakalářského studia oboru public relations.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.