COOLna

Pacienti především s cukrovkou druhého typu řeší obrovský problém: skokově se jim zvedly doplatky za léky. Za každou krabičku s hormonálními přípravky, které ovlivňují vylučování inzulinu v těle, si od února připlatí i dva tisíce korun. Přitom ještě na přelomu roku je léčba vyšla čtyřikrát levněji.

„Už kvůli tomu zaznamenáváme nesouhlasné reakce. Lidem se to samozřejmě nelíbí. Doplatky za léky navíc nejsou jedinými výdaji, které se svou léčbou mají,“ říká Edita Šimáčková z pacientské organizace DiaKar.

Skokové navýšení se týká například medikamentu Trajenta, u něhož si lidé místo původních 95,56 připlatí dokonce 948,89 koruny. Podobně jsou na tom i pacienti s předepsaným lékem Januvia, u kterého doplatek poskočil z 500,84 na 2569,71 koruny.

Podle diabetologa Milana Kvapila jsou přitom tyto léky extrémně důležité, ke své léčbě je potřebuje kolem 160 tisíc lidí. „Nahradit jdou navíc velmi těžko, je to hodně specifická skupina přípravků,“ řekl motolský lékař.

Navýšení doplatků způsobilo rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který těmto pilulkám snížil úhradu. To znamená částku, již lidem na medikament přispívají pojišťovny. Ve snaze ušetřit ji nově nastavil zhruba o sedmdesát procent níž.

„Udělal to poté, co se jeden z výrobců těchto léků zavázal, že bude svůj přípravek dodávat na český trh za extrémně výhodnou cenu. To se ústavu líbilo, a tak nastavil na stejnou částku úhrady i všem dalším výrobcům,“ komentuje událost farmakoekonom Josef Suchopár.

Ústav podle něj zřejmě doufal, že se firmy nové úhradě přizpůsobí a sníží si i svoje ceny – aby pacienti příliš nedopláceli. Takový efekt totiž obyčejně snížení úhrady opravdu mívá.

„Tentokrát ale ústav zapomněl na jednu důležitou věc: přezkoumat, kolik balení přípravku extrémně levný výrobce do lékáren skutečně dováží. Tedy jestli jeho lék pokryje potřeby českých pacientů,“ říká Suchopár a pokračuje: „Pokud by to udělal, zjistil by, že je daný výrobce naprosto minoritní a jeho podíl na trhu je jen asi tisíc kusů krabiček měsíčně. To pro 160 tisíc pacientů, kteří spotřebují až 58 milionů denních dávek, nestačí.“

Ostatní výrobci přitom své ceny tak nízko stlačit nechtějí. Argumentují tím, že se jim léky za tyto částky dovážet nevyplácí. Někteří dokonce zvažují, že je z českého trhu úplně stáhnou.

„Snížení úhrady o více než sedmdesát procent totiž fakticky znamená další významné zvýšení závislosti na dodávkách z Číny a Indie, neboť za nově vzniklých ekonomických podmínek nebude možné udržet výrobu v Evropě,“ píše v nesouhlasném odvolání zástupkyně jednoho z nespokojených výrobců Lucie Pomajslová.

Kromě toho podotýká, že nejlevnější lék, podle něhož se úhrady všech antidiabetik upravily, není vhodný pro všechny pacienty. Nemohou ho užívat například lidé s poruchami ledvin. Ti si tedy budou muset napříště připlatit.

Proti rozhodnutí lékového ústavu se vymezilo i ministerstvo zdravotnictví. Stejně jako dotčení výrobci ústavu vytklo, že si nezjistil dostupnost cenově výhodného medikamentu na českém trhu. „Ústav je povinen zajištění dostupnosti přípravku ověřit,“ stojí v rozhodnutí, pod kterým je podepsaná ředitelka odboru léčiv a zdravotnických prostředků ministerstva zdravotnictví Daniela Rrahmaniová.

Stejně to vidí i současný náměstek ministra Jakub Dvořáček. „Lékový ústav by se měl vždy chovat racionálně a úhrady snižovat podle přípravku, který je na českém trhu aktivně obchodovaný,“ řekl.

Podle Marka Hampla, který vede Grémium majitelů lékáren, přitom nejde o první takový případ. „Jsou opravdu výrobci, kteří se domluví s pojišťovnami na tom, že na trh dodají určitý lék za extrémně nízkou cenu. Většinou jde o lék, na kterém danému výrobci nezáleží a kterého sem vozí jen minimum. Pojišťovnám to ale vyhovuje, protože díky této dohodě dosáhnou obrovských úspor – podle ceny tohoto výrobce se totiž upravují úhrady i všem dalším,“ říká lékárník a pokračuje: „Výrobce to ale samozřejmě nedělá zadarmo. Většinou na oplátku získá od pojišťovny vyšší úhradu pro jiný přípravek, který je pro něj naopak důležitý. Takže na tom nakonec vydělá.“

Prodělají naopak pacienti. Pokud ostatní výrobci nepřizpůsobí nově nastavené úhradě svoje ceny, lidé si za léky pořádně připlatí.

„Je ale nutno podotknout, že doplatky se mohou v jednotlivých lékárnách lišit. Velké nemocniční a řetězcové je mohou mít nižší, protože dostávají peníze od firem anebo léky nakupují za nižší ceny podle množství odebraných balení v minulosti,“ říká Marek Hampel. Nejhůř tak podle něj dopadnou obyvatelé malých měst, kde je jen malá a nezávislá apatyka.

Vyšší doplatky za některé medikamenty ale nejsou jedinou nepříjemností, která na české pacienty v lékárnách čeká. Do budoucna ceny léků nabobtnají i kvůli změně DPH. Vláda totiž uvažuje o tom, že začne od příštího roku vybírat místo dvou snížených sazeb DPH už jenom jednu. A to ve výši třinácti nebo čtrnácti procent. Zdražit by tak mohly desítky položek včetně léků. Na ty je nyní uvalena desetiprocentní daň z přidané hodnoty.

Ochranné limity, jež by měly chronicky nemocné pacienty ušetřit před nadměrnými výdaji za léky, přitom v řadě případů nefungují. „Do limitu se totiž započítávají jen doplatky za takové léky, na které lidem přispívají pojišťovny. Přípravky bez úhrady se do nich nezahrnují, i když je pacientovi předepíše lékař,“ vysvětluje Josef Suchopár.

Takových přípravků jsou tisíce, lékový ústav jich registruje 2178. To je skoro pětina všech dostupných medikamentů. Je mezi nimi například Arlevert, který užívají pacienti se závratěmi po chemoterapii, nebo Geratam na demenci Alzheimerova typu.

Reklamní kampaň s nulovými doplatky už spustila například lékárenská síť Benu – u léků Komboglyze, Jentadueto nebo Vokanamet avizuje doplatek nula korun. Lékárny Dr. Max zase nabízejí bez doplatku třeba Actrapid, Fiasp nebo Humalog.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.