COOLna

Ignoraci výsadního postavení „bělosti“ kritizovala i v rámci feministického hnutí. V knize Feminism is for Everybody: Passionate Politics (2000, vyšla ve slovenském překladu jako Feminismus do vrecka, 2013) oponovala reformnímu feminismu, jehož stoupenkyně usilovaly pouze o ekonomickou mobilitu v rámci existující sociální struktury. Některé ženy se tak díky své třídní příslušnosti a barvě pleti mohly osvobodit od mužské dominance a dosáhnout kariérního postupu. Samy přitom mnohdy opakovaly ty stejné sexistické vzorce (dopadající na ženy v nižších třídách společnosti) jako jejich mužští společníci. Skutečná ženská emancipace se podle bell hooks nemůže obejít bez solidarity a radikální otevřenosti vůči odlišným životním zkušenostem. Feminismus chápala jako proces a cestu, na které můžeme vnímat potřeby všech ostatních lidí — proto název „Feminism is for Everybody“.

Kritiku kapitalistické a patriarchální společnosti, postrádající hodnoty etiky a solidarity, uměla ukázat na každodenních příkladech mezilidské interakce i v rámci přednášek na univerzitách. Její studentstvo ji popisuje nikoliv pouze jako učitelku, ale především jako „laskavou mentorku“, která se nebála projevit svou křehkost poukázáním na vlastní chyby.

Témata spojená s láskou, přátelstvím a budováním komunity provází především její pozdější knihy All About Love (2000, Vše o lásce), The Will to Change: Men, Masculinity and Love (2004, Vůle ke změně: Muži, maskulinita a láska) nebo Communion (2002, Společenství). Lásku popsala jako „vůli pečovat o duchovní růst sebe sama nebo druhého“ uskutečňovanou skrze péči, respekt, uznání, integritu, oddanost a odvahu. Odmítala její popkulturní verzi propagovanou nejen v moderní self-help literatuře v podobě pocitu, který my sami nemůžeme nijak ovlivnit. V pozdějších, spirituálněji laděných textech čtenářstvo také pobízela k reflexi mnohdy zúženého přemýšlení o pojmech rodina, péče, víra či výchova. Ukázala nám, jak se bolestné a opomíjené problémy společnosti promítají do našich vztahů. Nerovnosti dané třídou, rasou i genderem je proto podle ní třeba vnímat jak ve sféře veřejné, tak soukromé. Budování komunity podle bell hooks může sloužit jako rezistence vůči kapitalistické společnosti i jako prostor pro „uzdravovací proces“ a osobní růst.

Podle jejích žáků a žaček „Gloria“ skutečně žila to, co sama hlásala. I proto je dílo bell hooks, prostoupené paralelami z vlastního intimního života, přístupné všem. To byl ostatně, jak sama často opakovala, její cíl.

Čest její památce.

H7O

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.