Hypoteční úvěrování je nesporně jedním z motorů hospodářského růstu. Problém je v tom, že úvěry se musí promítat do nové bytové výstavby. To se u nás neděje. Bytů se staví málo, stavební aktivitu tlumí chronicky pomalé povolovací procesy, kdy postavit byt trvá developerům sedm či osm let.
Lidé během boomu od roku 2016 nakupovali nikoli nové byty, ale většinou stávající. Poptávka se promítala do růstu cen nemovitostí.
Vznikla tím nebezpečná situace, kdy je bydlení pro mladé rodiny takřka nedostupné, a Česko drží nechvalný rekord nejméně dostupného vlastnického bydlení v Evropě.
Pořízení vlastního třípokojového bytu v Praze vychází na patnáctinásobek průměrné roční mzdy. Ve Varšavě je to devítinásobek, v Kodani jedenáctinásobek, ve Spojených státech čtyřnásobek.
Dalším z důsledků vysokých cen nemovitostí je pomalejší ekonomický růst. „Pro ekonomiku je vhodnější, když bohatství založíme na produktivních aktivech namísto neproduktivních pozemků. Nedostatek bytů může zvýšit ceny a vytváří sice individuální bohatství majitelů domů, ale na celostátní úrovni prostě brzdí hospodářský růst,“ píše například bloger a komentátor Bloombergu Noah Smith.
Uvádí příklad Japonska, kde se v městech staví hodně a ceny nemovitostí jsou dostupné. „Je to prospěšné i pro bohatství střední třídy: V roce 2022 činil v Japonsku medián bohatství na dospělého člověka asi 120 tisíc dolarů, zatímco ve Spojených státech to bylo asi 93 tisíc dolarů (a to navzdory tomu, že kdysi legendární míra úspor japonských domácností se zhroutila),“ dodává.
V potenciálně nejperspektivnějších aglomeracích jako Praha či Brno se nestaví tolik, kolik by odpovídalo přílivu nových obyvatel – i proto, že stávající majitelé nemovitostí brání další výstavbě, aby hodnota jejich nemovitosti neklesla – a v Česku pak zaostává i dopravní infrastruktura, která lidem komplikuje dojíždění za prací.
Další věcí je, že pokud by si lidé koupili levnější nemovitost k bydlení (anebo si pronajali levněji byt), zůstalo by jim víc disponibilního příjmu, který pak mohou zainvestovat na kapitálovém trhu či do rozvoje vlastního podnikání. Anebo by si mohli dovolit prostě víc utrácet v restauracích, za zážitky a hobby. V ekonomice by pak měly vyšší váhu služby a nižší váhu průmysl včetně proslulých nízkomaržových továren. Česko by tím během hospodářských krizí bylo odolnější vůči vnějším šokům.
Subtilnější argument pak spočívá v tom, že v českém finančním systému půjčují banky mnohem radši firmám na zástavu pozemků a nemovitostí než na růstový příběh. Pro konzervativní a pohodlné bankéře je to jednodušší.
Daň z nemovitostí, kterou chce stát navýšit, je z tohoto pohledu pozitivní, protože část populace odradí od držby více nemovitostí. Rozhýbat trh však v posledku pomůže jen volnější výstavba včetně výškových staveb. Skoro všichni bychom se mohli mít líp.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář