Proč ve stresu náš mozek nefunguje úplně tak, jak jsme zvyklí?
Proč nedokážeme jasně uvažovat a často máme nesmyslné, přehnané reakce?
Za všechno může právě pocit ohrožení, který v těchto chvílích cítíme. Je jedno, jestli za námi běží divoký pes s vyceněnými zuby, jestli jsme zavalené prací nebo se hádáme s partnerem.
Všechny tyto situace spouští stejnou tělesnou reakci. Mozek vyhodnotí, že nám hrozí nebezpečí a snaží se najít řešení, jak z toho ven.
No a protože nechceme, aby nás nebezpečí sežralo (metaforicky nebo doslova), nemáme na přemýšlení moc času.
Mozek proto chňapne po první vzpomínce, která připomíná současnou situaci a spustí naučenou reakci.
A tak křičíme, vztekáme se, útočíme, utíkáme, litujeme se, obviňujeme a děláme spoustu věcí, které bychom v klidném stavu možná vůbec neudělali.
Jak z toho ven? Potřebujeme získat čas.
Čas na to, abychom situaci dostatečně prozkoumali, pochopili a našli na ni vhodnou reakci. Abychom ji začali vnímat takovou, jaká doopravdy je, a přestali si do ní zrcadlit naše staré vzpomínky.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář