COOLna

Medikamenty budou v Česku chybět stále častěji, některé zmizí nadobro. Výrobce odrazují nízké maximální ceny, kvůli kterým se jim nevyplatí své zboží dovážet k nám a raději ho prodají jinde za víc.

„Medicínu už dělám třiadvacet let, ale něco takového jsem ještě nezažil,“ reagoval na nedostatek antibiotik v době vrcholící epidemie respiračních chorob šéf praktických lékařů Petr Šonka. Přitom podle lékárníků to byl jen začátek, apatyky čekají daleko větší výpadky.

Ty navíc nebudou trvat jen několik týdnů či měsíců, některé léky z trhu zmizí nadobro. Výrobci je totiž přestanou úplně dovážet. Týká se to například i léků pro onkologické pacienty.

„Už se to plíživě děje, některé léky jsou už dnes prakticky nedostupné,“ říká šéf Grémia majitelů lékáren Marek Hampel.

Třeba podle výroční zprávy Státního ústavu pro kontrolu léčiv za rok 2021 skončilo na českém trhu celkem 293 medikamentů – výrobce jim tady definitivně zrušil registraci.

Loni to podle Hampela bylo podobné, nedostupných léků už je tak podle něj kolem tisícovky. Část z nich sice nahradila modernější a dražší pilulka, zdaleka to ale neplatilo u všech.

„Několik desítek přípravků každoročně zůstane bez alternativy,“ upozorňuje Hampel. Úbytek některých léků potvrzuje i Michal Hojný, který vede nemocniční lékárnu v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny. Také podle něj už některé medikamenty z trhu úplně zmizely.

Důvody jsou podle lékárníků hlavně ekonomické. Stále větší počet výrobců si totiž stěžuje na to, že se jim léky na český trh dovážet nevyplatí. Definitivně ho proto opouštějí a pilulky prodávají jinde.

„Je to vidět i v databázi lékového ústavu, kde se důvody pro ukončení dodávek uvádějí. Někteří výrobci se vůbec netají tím, že se tak rozhodli kvůli příliš nízké maximální ceně nebo úhradě,“ tvrdí Marek Hampel. Tento důvod podle něj explicitně do hlášení o ukončení dodávek vepsalo 44 firem.

Podle jeho kolegy Michala Hojného se to týká hlavně takových přípravků, které už jsou na českém trhu delší dobu.

„V průběhu času se jejich cena a úhrada snižovaly natolik, že už se to ve finále výrobci nevyplatilo dovážet. Náklady spojené s výrobou a udržováním registrace totiž byly větší než výnosy,“ uvedl Hojný.

Zatímco tedy v minulosti dostávaly české apatyky řadu medikamentů od několika různých firem, dnes často zůstala jen jedna. „A i ta mívá občas výpadky. Je to tikající bomba, která brzy vybuchne,“ varuje Hampel.

Příkladem může být lék Tamoxifen, jejž užívají onkologičtí pacienti. Předepisuje se jim v kombinaci s jiným medikamentem, a to především po ozařování jako doplňková léčba při terapii rakoviny prsu nebo metastáz. „Ještě před několika lety ho sem vozilo několik různých výrobců, dnes je to jeden. Pokud tedy z trhu vypadne, což se občas stane, je problém,“ upozorňuje Marek Hampel.

Těžko se podle něj nahrazuje také krém Lidokain, který se používá jako lokální anestetikum. Hojně si ho berou například zubaři. „I u tohoto přípravku už zůstal jenom jeden výrobce, což je alarmující,“ říká lékárník.

Medikament lze sice podle něj objednat v suspenzi a namíchat ho přímo v lékárně, pak ho ale provází řada omezení. „Jedno z hlavních je to, že se musí velmi rychle spotřebovat. Zatímco průmyslově vyrobený lék vydrží dva nebo tři roky, krém z lékárny můžete skladovat jen měsíc. Dělá se to proto pouze výjimečně – individuálně pro konkrétního pacienta,“ dodává.

Vedení resortu přitom žádné systémové řešení nemá. Podle náměstka ministra Jakuba Dvořáčka ani neexistuje. „Plošné navyšování cen a úhrad rozhodně neplánujeme, protože by se to dotklo i velmi drahých léků, kde má výrobce dostatečnou marži a kde dostupnost léčiv není ohrožena,“ řekl.

Podle šéfky Státního ústavu pro kontrolu léčiv Ireny Storové už úředníci k podobnému opatření sáhli v loňském roce dokonce několikrát. Maximální cena se podle ní u receptového léku od ledna do listopadu loňského roku zvedla u 261 přípravků. „U části z nich to bylo právě ve veřejném zájmu,“ uvedla.

Ani Česká asociace farmaceutických firem a Asociace inovativního farmaceutického průmyslu se ale nechtěla vyjádřit. Šéf první jmenované asociace Filip Vrubel ale loni v listopadu řekl České televizi, že v posledních letech opravdu ubývá konkurenceschopnosti firem. „Takže tam, kde jsme dřív měli šest nebo sedm alternativ, máme dnes jednu či dvě,“ přiznal.

Česko se potýká i s krátkodobými výpadky léků, které ještě registraci na českém trhu mají. Jen během loňského roku Státní ústav pro kontrolu léčiv zaznamenal kolem 2,5 tisíce hlášení, že výrobci dodávky některého z medikamentů přeruší. Rozruch vzbudily hlavně mezery v dodávkách antibiotik během vrcholící epidemie respiračních chorob na přelomu roku. Podle lékárníků v apatykách chybělo skoro pětadevadesát procent těchto léků.

Podle náměstka ministra Jakuba Dvořáčka šlo v tomto případě o problém celoevropský a celosvětový. Klíčovou surovinu pro výrobu penicilinových antibiotik totiž dodává prakticky jen Čína. „Pokud tamní výrobu cokoliv zkomplikuje, pocítí to pacienti po celé zeměkouli,“ uvedl. Chybějící léčiva nakonec vedení resortu zajistilo dodávkou antibiotik ze zahraničí.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.