Bylo prokázáno, že některé plasty napodobují molekuly v lidském těle, konkrétně hormony, jako je například estrogen. Díky tomu mohou ovlivňovat hormonální pochody v našem těle. Mimo to se mohou dostávat krevním oběhem do mozku, kde působí neurotoxicky, nebo mohou vyvolávat zánětlivé reakce v plicích.
Mikroplasty jsou zároveň také rezervoárem a vektorem chemických kontaminant jako jsou antibiotika, toxiny či těžké kovy, ale také mikrobů či genetického materiálu.
Mikroplasty jsou částice o velikosti 100 nm až 5 µm v průměru. Vlivem UV záření, které je součástí světla přicházejícího ze slunce mikroplasty depolymerují, čímž zvětšují svůj povrch a napomáhají tak ulpívání nejrůznějších částic, včetně genetického materiálu a bakterií.
Chemické látky, které se během částečné degradace plastové částice uvolňují zároveň mohou činit bakteriální membránu propustnější. Molekuly DNA nesoucí například geny antibiotické rezistence tak snáze proniknou do buňky a učiní jí odolnou k působení antibiotik. Taková buňka pak může kopie rezistentního genu předávat dál.
„Byli jsme překvapeni, když jsme zjistili, že stárnutí mikroplastů napomáhá horizontálnímu přenosu genů antibiotické rezistence,“ říká Pedro Alvarez, profesor z katedry Civilního a environmentálního inženýrství z Rice University, který tým výzkumníků vedl. „Urychlení procesu šíření rezistence k antibiotikům, které mají na svědomí mikročástice plastů, je přehlíženým fenoménem, přitom ale znamená velkou hrozbu pro naše zdraví,“ uzavírá Alvarez.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář