Podívejte se, tohle si řešte sami, řekl Bůh a ukázal Adamovi s Evou pomyslné dveře od ráje. S ústy ještě plnými jablečných jadérek vydali se ti dva zjišťovat, co je to s těmi fíkovými listy. Zjišťovali tak náruživě, až měli celkem nějakých dvanáct miliard potomků, z nichž sedm je naživu dnes. Potomci se měli k světu; vymysleli melioraci i mercedesy, kardanku i karneval, holokaust i holubník. Ale ten problém nevyřešili.
Funguje to takhle: pokud máš, milý Adame, k dispozici tolik informací, že nevíš, co s nimi, chováš se jako idiot a na to já nemám v ráji náladu. Opojen hrubými, syrovými informacemi o všem, co existuje, myslíš si také, že víš, co je dobré a co ne. A přitom nevíš nic; teprve před minutou ses dozvěděl, proč se ti ten zpropadený fíkový list tak nadouvá. Proto jsem mu taky povídal, ať ten strom nechá raději být, mudroval ten den starý.
Internet se dnes k Adamovým potomkům chová úplně stejně jako kdysi jablko k němu samotnému, jen v opravdu velkém měřítku. Evě stačilo jablko jediné, na internetu však najdete jabloní celý sad. Je skvělé vědět vše; každý člověk s přístupem k internetu má zároveň přístup k drtivé většině informací o tomto světě. Jak však již dnes víme, výsledkem není osvícení mas díky vzdělání dostupnému zdarma. Je jím to, co si Bůh nepřál mít ve své rajské zahradě: chaos a nenávist. Jak tehdy pravil, tak se děje; musejí si to lidé vyřídit sami.
Daniel Deyl
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář