COOLna

Jak se zkoumají sociální sítě?

To je neuvěřitelně široký obor, kde máte mnoho možností a způsobů a záleží, co vás zajímá. Někteří třeba analyzují data, která o sobě uživatelé prozradí na sociálních sítích, a z nich tvoří statistické analýzy. Můžete ale studovat i kvalitativní vztahy – kdo s kým komunikuje, kdy a jak často a o čem. Populární jsou také různé oblasti digitální sociologie a etnografické studie, kdy zkoumáte konkrétní skupinu lidí, například uživatele, kteří lajkují stránku hlavního města Prahy na YouTube a vy pak hledáte, co tyto lidi zajímá, co mají společného, co hledají a jak se celá ta skupina chová.

Co vás teď profesně nejvíce baví a zajímá?

Od analýzy obsahu sociálních sítí jsem se přesunula k datům a algoritmům a jaký smysl či nesmysl dávají lidem při používání dané technologie. To mě ostatně zavedlo až k designu věrohodné umělé inteligence, takzvaných nehratelných postav (NPC) ve videohrách, k čemuž směřuje i moje budoucí disertace. Studuji, jak jsou technologie navržené z hlediska designových řešení, která jsou uživatelům či hráčům skryta, ale tvoří zážitek z dané technologie, jaké kvality a vlastnosti (často lidské) lidé těmto technologiím přisuzují a co je drží u jejich používání

V případě sociálních sítí jako Facebook mě vždycky zajímalo, proč se vám zobrazuje to, co se vám zobrazuje a proč tam lidé tráví tolik času – proč máme potřebu si každé ráno jako první zkontrolovat Facebook. Koukám do dat a zaměřuji se na takzvané „dark patterns“, designové komponenty na digitálních platformách, které cílí na to, že jste člověk a zneužívají toho. Třeba na e-shopu na vás vyskočí časovač, který vám říká, že máte patnáct minut na speciální slevu, přitom je to jen trik, abyste dostali pocit, že vám něco unikne, pokud si daný produkt rychle nekoupíte…

Takových „dark patterns“ na webu je aktuálně přes čtyřicet typů a stále přibývají. Část mojí práce je je detekovat, formalizovat a upozorňovat, aby si lidé uvědomili, že se to děje a že mohou mít kontrolu nad tím, co ta technologie dělá. Zajímá mě ale i druhá strana – co si o tom myslí samotní uživatelé, jak reagují a jestli mají strategie, jak tyto triky obejít. Tahle stopa mě pak zavedla k videohrám, kde se dějí podobné věci, jen v jiném kontextu a ve hravější formě.

Co jsou ty největší mýty a omyly uživatelů sociálních sítí?

Řada lidí si neuvědomuje, že když dají like, že je to veřejné a kdokoliv to vidí. Stejně jako, že když je služba zdarma, tak produktem jste vy – například za služby Facebooku „platíte“ tím, že vše, co nasdílíte a napíšete, zůstává v držení Facebooku – dříve to šlo smazat, dnes již jen archivovat a jen Facebook ví, kde je vašim datům konec. Sociální sítě využívají podobné principy jako herní automaty – mají podobná designová řešení, používají ty správné barvy a vyvolávají potřebu trávit tam více času.

Dále lidem nedochází, že jen z jedné fotky na sociálních sítích lze při troše šikovnosti dohledat, kde byla pořízena. Třeba když na Facebooku nasdílíte fotku svého dítěte před školou, může to být potenciálně nebezpečné, protože si na něho někdo může počkat. Obecně bych byla opatrná se sdílením fotek malých dětí, nikdy nevíte, kde ty fotky skončí. To samé platí pro informace jako „jedeme na dovolenou“ a týden před tím jste se vyfotili před domem… Toho se dá ale využít i pro dobré věci a třeba výzkumná skupina Bellingcat tak pomáhá z obsahu na sociálních sítích šetřit nejasnosti v geopolitických kauzách.

A velmi častý je mýtus, že nás sociální sítě „odposlouchávají“ a podle toho nám pak doporučují obsah. To je ale jen výsledek algoritmů a preferencí skupiny, kam si vás daná síť zařadila. Takže to, že se vám zobrazují reklamy na hubnutí nesouvisí s tím, že by se Facebook myslel, že máte zhubnout, ale je za tím pouhá statistika vaší kategorie, do které jste se dostali třeba přes kliknutí na stejný recept, který vyhledal někdo, kdo opravdu zhubnout chtěl.

Máte z něčeho v souvislosti se sociálními sítěmi strach?

Mám obavu z toho, že lidé zapomínají, že je i offline život, že půtky politiků na Twitteru nejsou zprávy, že mozek potřebuje odpočívat a že papírová knížka nebo ebook je mnohem zdravější než sedět na Twitteru nebo scrolovat Facebook. Mozek není počítač a potřebuje odpočinek. Dělat analogové věci je zdravé!

Výzkumy již potvrzují, že čím více času trávíte na sociálních sítích, tím se zvyšuje riziko rozvoje úzkostných a depresivních stavů či pocitů méněcennosti. Toto riziko je ještě větší u mladých, kteří ještě nemají vybudované osobní hodnoty a srovnávají se s nereálnými profily na sociálních sítích.

Technologie jsou neutrální, jde o to, jak a k čemu je používáme. Je to podobné jako například s jídlem – sami dobře víte, že když budete jíst zdravě, bude vám lépe a tušíte, které jídlo či v jakém množství vám dělá dobře. Podobně si můžete vysledovat, jak dobře používat sociální sítě – existuje řada aplikací, které vám pomohou rozklíčovat, že důvodem špatné nálady může být to, že jste předtím hodinu četli negativní diskuze na internetu. Každý to má jinak a limity má jinde, ale často zapomínáme, že sociální sítě a typ obsahu na nás mají obrovský vliv. Když jsem dělala výzkum o konspiračních teoriích a trávila jsem mnoho hodin jejich pročítáním, tak mi z toho bylo skoro až fyzicky špatně…

Říká se, že co je trendem sociálních sítích v Americe, to se za pár let objeví i v Česku – co nás čeká?

Hlavním trendem, který už pomalu došel i do Česka, je, že mladší uživatelé opouští Facebook a přesouvají se na Instagram či TikTok. V Americe dnes informace z TikToku tvoří i hlavní zpravodajství.

Lidé také vyhledávají nové sociální sítě, které jsou více uzavřené a kde potkáte pouze lidi, které potkat chcete. Oblíbený je například Discord, dříve byl známý především v herním průmyslu, ale dnes tam vznikají i profesní a zájmové komunity – podobně jako skupiny na Facebooku, jen jsou lépe chráněny a mají přísnější pravidla.

Lenka Krsová

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.