COOLna

Lidé mají sklon si plést to, co očekávají, že se stane, s tím, co by si přáli, aby se stalo.

Podle vydavatele Eurointelligence.com Wolfganga Münchaua behaviorální psychologové proto mají výraz „confirmation bias“, česká odborná obec používá termín „konfirmační zkreslení“. Možná je to pochopitelnější jako předpojatost a zaujatost. Nevnímáme informace, které nejsou konzistentní s našimi názory či ideologií, a vstřebáváme jen to, s čím souhlasíme. Každý to dělá. Já i vy. A sociální sítě to v soudobé společnosti napumpovaly steroidy. V bublinách a ozvěnových komorách lidé jen posilují své předpojatosti a zaujatosti.

Příkladem jsou reakce na převzetí Twitteru Elonem Muskem. V britských médiích byl citován propuštěný zaměstnanec Twitteru, správce sítě. Predikoval, že celá síť se zhroutí během několika hodin.

Někteří uživatelé Twitteru zase vyjadřovali obavu, že Musk Twitter zabije, nebo že to dokonce je jeho cílem. Někteří odešli na síť Mastodon, která se Twitteru podobá, ale je více decentralizovaná a používá open source. Mastodon je sice prima, skvěle využitelný je třeba pro vědeckou komunitu, ale Twitter nenahradí. Linux byl taky bezva věc a nenahradil Windows.

Na příklad inženýra z Twitteru nebo uživatele Twitteru je dobré se podívat právě skrze kognitivní zkreslení. Myslel si inženýr, že Twitter opravdu zkolabuje, nebo se naopak bál, že Twitter bude klidně fungovat i bez něj? Pamatujete si letecké dispečery v USA, kteří šli na začátku 80. let do stávky? Ronald Reagan je propustil všechny do jednoho. Také si mysleli, že jsou nenahraditelní.

Patologie uživatelů Twitteru je obzvláště rafinovaná. Opravdu věří, že by Twitter pod Muskem zkrachoval? Nebo se spíše bojí, že nezkrachuje? Leckoho asi vyděsilo obnovení účtu Trumpa.

Twitter samozřejmě není ten nejdůležitější příklad, kdy kognitivní zkreslení zatemňuje naši mysl a úsudek. Důležitější je třeba rusko-ukrajinská válka.

Je tu i informační asymetrie: víme, co dělají Ukrajinci, víme, co děláme my, když jim pomáháme, ale o Rusku a Rusech toho víme relativně málo.

Západní média zdůrazňují ruské neúspěchy a o ruských vojenských úspěších referují jako o válečných zločinech a porušování lidských práv. Útoky na civilní cíle jsou jistě nepřijatelné a morálně odpudivé. Jenže z čistě vojenského pohledu mohou být efektivní a úspěšné.

Člověk se třeba ptá – když Putin odřízne velké části Ukrajiny od elektrického proudu na celou zimu, tak jaký to bude mít dopad na přesuny vojsk?

Předpojatosti jsou všude. Ekonomové dogmaticky chrání své modely navzdory tomu, že se jim do nich vměšují fakta. Makroekonomové prokazují příchylnost ke svým ideologiím a „myšlenkovým školám“.

Proč racionální lidé dávají přednost přihlášení se k týmu či skupině? Není lepší věcná predikce, analýza dat a otevřená mysl? Naprostá většina ekonomů komunikuje jako followeři na sociálních médiích. Formují kliky, retweetují se navzájem, podporují se lajky a souhlasy a zuří, když má někdo jiný názor.

Münchau navrhuje, že každý, kdo chce veřejně vyslovit prognózu, by se měl sám sebe nejprve zeptat, zda ladí s tím, co by si sám přál. Pokud ano, má ji znovu prověřit a zkoušet převzít argumenty protistran a demolovat ty svoje. Není to automatická garance úspěchu, ale člověk může reflektovat svoji zaslepenost. Tolik Münchau. Dodejme, že Václav Havel říkával: „Jsa u moci, jsem sám sobě podezřelý.“ Dalo by se parafrázovat: „Mám-li silný názor, měl bych být sám sobě podezřelý.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.