Kano Jigoro byl japonský učitel, ale především zakladatel bojového umění zvaného judo. To se stalo prvním bojovým uměním, které se dostalo do světového povědomí, a prvním, které se kvalifikovalo na olympijské hry.
Jigoro byl pohřben v kimonu s bílým páskem. Chtěl, aby si ho lidé pamatovali jako studenta, který se stále učí, nikoli mistra, který již vše zná.
Téma mistrovství mě stále fascinuje. Tento příběh mě vrátil ke knize, kterou mám moc rád. Napsal ji Robert Greene a jmenuje se, světe div se, Mistrovství. Robert Green je velký propagátor myšlenky životního mistrovství. Tvrdí, že bychom se především měli stát mistry svého života. O tom je většina jeho knih a mého současného přemýšlení …
Příběh pana Jigoro je přímo navázán na to, co Green popisuje. Mistrovství bez nastavení mysli začátečníka neexistuje. Pokud chceme v něčem excelovat, musíme být schopni se propojit se svou pudovou zvídavostí. V té právě excelují děti.
Když jsem si začal znovu o tématu mastery číst, dozvěděl jsem se, že se často mluví o tzv. micro a macro mastery. U micro mastery jde o to stát se dobrým ve všem, v čem si usmyslím. Tady mě inspirují dvě knihy: Deep Work od Cala Newporta a Peak od Anderse Ericssona. V případě macro mastery, kde jde o makro pohled a shora zmíněné životní mistrovství, jsou mými zdroji inspirace právě Robert Green a stoikové.
Naše přirozená zvídavost je to, co je v nás často školou a prostředím ubito. Asi nejlépe o tom mluví Ken Robinson v kultovním TED talku #1. Právě proto, aby se vám tohle nestalo, je třeba najít odpověď na následující otázku: K čemu jste přirozeně inklinovali, když jste byli malí, dříve než jste byli vystaveni společenskému tlaku?
Tam někde se nachází cesta k vašemu mistrovství.
„Do not settle, keep searching.“ – Steve Jobs
David Vrba
COOLna 
Napsat komentář