Jak ale poznat, jaký mám potenciál? Jde vůbec zcela pochopit sám sebe?
Jde, i když to nemusí být snadné. Vymyslel jsem techniku VIRP, kterou si může udělat každý. Zamyslete se nebo si napište na papír, ve které činnosti máte dobré výsledky, tedy V. Písmeno I znamená, že vám jde intuitivně, máte na ni přirozený talent. R je zkratka pro růst, tedy že pokaždé když tuto věc uděláte, se v ní i zlepšíte. Písmeno P je potřeba, tedy že doděláte-li činnost, už se těšíte, až ji budete dělat znovu.
Pokud vaše aktivita splňuje tyto předpoklady a hlavně vám dává energii, je to s největší pravděpodobností váš potenciál. Já se svými klienty ještě dělám americký test Gallup Streights Finder za dvacet dolarů, který dokáže odhalit, na co mají předpoklady. Nejde o to zjistit, jestli umíte hrát fotbal, ale jestli máte například analytické nebo strategické myšlení. Díky tomu poznám, s čím jste se narodili a jak pohlížíte na svět. Potom udělám test mentální odolnosti a doporučím vám, jak se můžete dál rozvíjet a zdokonalovat.
Jakou roli hraje ego na cestě k úspěchu?
Ego je klubíčko našich strachů. Když podáváte maximální výkon, stoprocentně se soustředíte a jste v přítomném okamžiku. Ego vás ale tlačí do něčeho, co se nepodařilo v minulosti nebo co se možná nepodaří v budoucnosti. Ego není vaše osobnost. Narodíte se s nějakým talentem, ale aby se z talentu stala silná stránka, musíte jej nějak rozvíjet a pracovat na něm. Poté v mozku vznikají ty správné synapse a dokážete danou činnost dělat i v těžkých podmínkách.
Smysly vám totiž zprostředkovávají nějakou realitu, ale mozek ji nevnímá. Reaguje na základě toho, co už jste prožili, tedy co je v dlouhodobé paměti, která funguje jako takový hard disk a nerozlišuje mezi tím, co je pravda a co ne. Proto si musíte dávat pozor, co si do ní ukládáte a co si představujete. A pokud jste v přítomném okamžiku a plně se soustředíte, je větší šance, že z dlouhodobé paměti neboli z podvědomí vytáhnete tu správnou kartu a zareagujete ideálním způsobem. Že třeba tenista dá úder správně.
O vnímání přítomnosti se hodně mluví, ale jak se před výkonem opravdu dostat do přítomného okamžiku?
Na to máme tři nástroje – tělo, mysl a dech. Je rozdíl, zda například do zápasu či na důležitou schůzku nastupujete vzpřímeně, nebo máte sklopenou hlavu. V prvním případě se vám do těla vyplaví více testosteronu, v druhém kortizol, o kterém jsme si říkali, že je to hormon stresu. Postojem těla se dá ovlivnit až celá třetina výkonu, a to i když prohráváte. Proto říkám tenistům, že i když ztratí míček, musejí po kurtu chodit jako lvi. Druhým nástrojem je dech. Když jsme vystresovaní a pořádně se nadechneme, amygdala, která stres způsobuje, se v mozku zklidní a vrátíme se do přítomného okamžiku. A mysl nám může pomoci ve chvíli, kdy jsme schopni zachytit svoji myšlenku a ovládnout ji.
Je například rozdíl říct: „Já mám strach.“ Tím dáváte za pravdu amygdale, které pracovně říkám opice, a zachvátí vás pocit bezmoci a strachu. Anebo si můžete říct: „Já pozoruji svůj strach.“ Sportovcům také radím, aby si na hřišti nebo na kurtu opakovali „tady jsem doma, tady jsem rád“ a ovlivnili tak emoční náboj svých myšlenek.
Ne vždycky se to ale povede. Jak pracovat s prohrou, ať už v byznysu, či ve sportu?
Úplně jednoduše. Pokud chcete žít v přítomném okamžiku, musíte přijmout cokoli, co se stalo v minulosti. Nelpět na věcech. Nejdůležitější míček je vždycky ten, který budu hrát. Ne ten, co už jsem odehrál. Co se stalo, už se nedá vrátit, ačkoli vám to opice pořád vrací ve frázích „co kdybych býval…“. Lpění má za následek, že jakmile si na prohru vzpomenete, začne vás znovu trápit. Lepší je se z chyby poučit a získat cennou zkušenost, která vás posune dál.
Působil jste po boku Billa Gatese, spolupracoval se světovými lídry. Co jste se od nich naučil?
Zaprvé – nikdy se nevzdávat. A nebát se dělat těžká rozhodnutí. Bill Gates vždycky říkal: „Když nevíš, jestli to máš udělat, udělej to, vždycky můžeš prosit o odpuštění.“ Lidé si démonizují chyby. Ti nejlepší lídři se nebojí dělat nové. Jde ale o to, mít kolem sebe lidi, kteří vás na přešlap upozorní a svými vlohami doplní vaše slabé stránky.
Jan Mühlfeit




Napsat komentář