COOLna

Myslíte si, že logika a filozofie potřebují mezi studenty popularizovat?
Ty vtipy původně vůbec nebyly zamýšlené jako popularizační aktivita. Ze začátku jsem to dělal hlavně pro sebe, pro pobavení. Až zpětně mi došlo, že se to dá chápat jako popularizační aktivita. Beru to jako překvapivý a vítaný výsledek své volnočasové aktivity. Ale zpět k vaší otázce. Co se týče vtipů, nemají jasně určenou cílovou skupinu čtenářů. Snažím se u nich řídit jen pravidlem, že pokud je k jejich pochopení nutný například bakalářský titul, tak jsem udělal někde něco špatně. Mé vtipy by měly být otevřené všem a mělo by stačit základní povědomí o filozofii, případně o její historii ze střední školy bez nějakých úvodních vysokoškolských kurzů. Takže má tvorba se čtenářsky pohybuje někde na pomezí konce střední školy a začátku vysoké školy.

A jste se svými studenty, případně čtenáři vtipů, v kontaktu? Mluvíte s nimi o tom, jak vaši tvorbu chápou, jestli jsou na ni vůbec znalostně připraveni?
Co se týče vtipů, nikdy se nepoužívaly přímo k výuce. Vytvářel jsem je spíše k pobavení a později také jako nástroj, jak podnítit zájem o tyhle dvě vědy. Jako didaktická pomůcka ale sloužit neměly. Nicméně dnes to vidím jako dobrý nápad. Se středoškolskými studenty sice nejsem moc v kontaktu, nicméně to, jak mé kreslené vtipy studenti vnímají, mohu pozorovat v reakcích například na Facebooku. Z těch mi vychází, že je to baví, a reakce jsou vcelku pozitivní, takže si myslím, že to chápou. Jinak v kontaktu jsem spíš se studenty vysokých škol, především se studenty prvního ročníku bakalářského studia a ti na vtipy reagují dobře, co vím.

Jaké konkrétně ty reakce jsou?
Lidem se to líbí a celkem dost to mezi sebou sdílejí. Vypadá to, že je těší, že se na ty vědy někdo dívá i z tohoto netradičního úhlu pohledu.

Proč jste se vlastně rozhodl zrovna pro kreslené vtipy? Je vám tahle forma vyjádření blízká?
To byla taková neplánovaná cesta, která začala zhruba před rokem, když mi zrovna vyšel jeden článek v zahraničním časopise. Psal jsem si o tom s kolegyní Janou Říhovou, která se u nás v ústavu stará mj. o sociální sítě, a poprosil ji o nasdílení informace o článku na facebookových stránkách ústavu. K té prosbě jsem jen tak mimochodem připojil i kresbu pro oživení celé zprávy. Odborné filozofické a logické časopisy totiž mají většinou nudné a vizuálně nezajímavé obálky, což není nic špatného samo o sobě, ale zkrátka jsem to chtěl něčím ozvláštnit. Kolegyni ta kresba zaujala a navrhla, jestli bych nechtěl zvážit přípravu celé série vtipů. Řekl jsem jí, že to mohu zkusit, ale tenkrát jsem tomu nepřikládal nějakou zvláštní váhu. Řekl jsem si: OK, když budu mít volný čas, tak to mohu zkusit. Pak jsem si k tomu ale sedl, zkusil jsem nakreslit pár vtipů a tak moc mě to chytlo, že jsem se od nich nemohl odtrhnout asi dva dny. Překvapilo mě, jak moc mě to bavilo a také že mi to i docela šlo.

Jak jste se naučil kreslit?
Kreslil jsem rád už odmalička. Byl jsem ale samouk, učil jsem se jenom z tutoriálů na YouTube. Úplně bych o sobě neřekl, že už umím kreslit, ale pro účely mých vtipů je to dostačující. Filozofie i logika umí být hodně abstraktní a správně zvolené detaily při výkladu dokážou velmi pomoci při pochopení pointy. A to platí i pro kreslené vtipy. Baví mě vyjadřovat se při kresbě pomocí detailů. I když se jedná jen o pár čárek, dokážou pomoci při prezentování abstraktních myšlenek, se kterými tyto vědy pracují.

Chtěl byste svůj kreslený humor posunout někam dál nebo se s ním zaměřit i na jiné oblasti než jen na logiku a filozofii?
Ty kresby jako takové neměly mít přímo výukovou roli, mají spíš sloužit k nastartování zájmu o tyhle vědy a umět pobavit ve volné chvíli. V tomto ohledu bych se chtěl spíš zkusit posunout z oblasti humoru a prozkoumat jiné žánry (třeba horor), popřípadě bych je rád zkusil nasadit do vyučovacích hodin. Jinak ve výuce filozofie se mi zatím osvědčily spíše videohry v rámci kurzu Filozofie ve videohrách. A tam mám určitě ještě hodně prostoru, kam dál to posunout. Určitě bych do budoucna rád využil více interaktivní potenciál videoher. Doposud ten kurz budil nadšení svým obsahem, ale co se formy týče, jsou to pořád plus minus standardní přednášky. To bych rozhodně rád v budoucnu inovoval a více reflektoval interaktivní povahu videoher.

Jaké hry například analyzujete?
Zatím jsem se zaměřoval hlavně na známější mainstreamové hry jako například Portal, BioShock, Mass Effect či Life is Strange. U nich je obecně větší šance, že s nimi studenti už přišli do kontaktu dříve a dá nám to nějaký společný základ, o kterém se můžeme bavit. Celkově to byl tedy takový žánrový mix, od akčních her přes logické a hádankové až příběhové hry, od srandovních po tragické a strašidelné, od starých videoher z počátku 90. let až po nové z posledních pár let. Snažil jsem se dát dohromady takový vyvážený výběr her a na nich ilustrovat různé filozofické problémy.

A jaké to jsou?
Tematický záběr byl celkem široký od metafyzických otázek (např. jakými proměnami mohu projít a stále zůstat tou stejnou osobou? – zde jsem využil hru SOMA) přes epistemologické otázky, které se zabývají tím, jak poznáváme svět (např. jak poznáme, že umělá inteligence umí skutečně myslet? – zde jsem k ilustraci využil hru Zero Escape: Virtue’s Last Reward), až po etické a morální problémy (např. můžeme nést morální odpovědnost i za takové činy, které nejsme schopni nevykonat? – zde mi posloužila hra BioShock).
Pokud jde o konkrétní tituly, krátké shrnutí i zdůvodnění výběru jednotlivých her jsem sepsal do blogu, který je volně přístupný v anglické i české verzi na mých stránkách.

Mgr. Ivo Pezlar, Ph.D.