COOLna

Kompostování lidí si právě získalo větší titulky, protože ho zákonem umožnil stát New York. Byl sice až šestý v Americe, ale obvykle až v New Yorku se ze zvláštností stávají trendy. Když se Rachel Gerbendingová, jinak vášnivá zahrádkářka, dozvěděla, že mrtvé bude možné zkompostovat, řekla mamince: „Byla by to pro mě úžasná věc – mohla bych projít zahradou a říkat ‚jé, ahoj, mami‘.“

Protože jde o New York, před rozhodnutím se objevovaly v médiích články o „přirozené organické redukci“, jak se tomu odborně říká. Gerbendingová vyprávěla na podzim své zážitky technologickému časopisu The Verge, na názorové stránce New York Times psala autorka tří knih o pohřebnictví Caitlin Doughtyová, že „technologie lidského kompostování dává našim mrtvým šanci stát se na živiny bohatou půdou, kterou lze použít při sázení stromů a obnově lesů“. A CNN v listopadu uvedla, že zastánci kompostování doufají, že to může pomoci zpomalit klimatickou krizi.

Článek začíná zostra: „Asi víte, že kompostování banánových slupek a vaječných skořápek může omezit váš negativní dopad na životní prostředí. Ale věděli jste, že když zemřete, můžete totéž udělat se svým tělem?“

Celé to začalo na pacifickém pobřeží a vymyslela to pokrokově uvažující studentka architektury Katrina Spadeová ve státě Washington. Dokonce na to sepsala magisterskou práci. Chytlo se to. Zákon tam odhlasovali v roce 2019 a Spadeová už v té době měla připravenou firmu Recompose, která dosud tuto službu poskytla dvěma stovkám lidí a další dva tisíce se jí upsaly. Zřejmě je oslovilo, když lyricky řekla, že člověk se rozloží stejně jako listí v lese, větve a veverky. Z každého nakonec bylo tři čtvrtě kubíku hmoty, něco mezi mulčovací kůrou a bohatou půdou, jakou si v pytli koupíte v Hornbachu.

Když odmyslíte velmi vážné protiargumenty například církve, že s ostatky člověka by se nemělo zacházet jako s oschlou zeleninou, má to svoji logiku.

V podstatě se jen urychlí rozklad. Tělo se na měsíc (někdy déle, to podle váhy) uloží do uzavřené vany s vojtěškou, slámou a hoblinami. Vše se zahřívá na 55 stupňů Celsia, což je ideální teplota pro různé mikroby a bakterie. Současně tato teplota zabíjí všechny nebezpečné mikroorganismy, takže kompost lze bezpečně použít. Pokud zbyly nějaké kosti, rozdrtí se.

Představa je taková, že pozůstalí si převezmou nebožtíka v podobě půdy, tu uloží na místo podobné dnešním rozptylovým loučkám nebo si do ní doma zasadí třeba kosatce, což byla oblíbená květina maminky zahrádkářky Gerbendingové. Nebo ji mohou mít v urně.

Spadeová a politici ve Washingtonu, Oregonu, Kalifornii, Vermontu, Coloradu, a teď tedy i New Yorku, kteří zákon protlačili, k němu mají přímo ekologickou argumentační legendu. Zesnulý například nemusí cítit vinu, že i po smrti zanechá strašlivou uhlíkovou stopu, která vzniká při kremaci.

Spočítáno je všechno: při jednom pohřbu žehem se spotřebuje tolik paliva jako na ujetí 750 kilometrů autem. Uvádí se, že ročně při kremacích Amerika vypustí do ovzduší 360 000 tun oxidu uhličitého, studie Cornellovy univerzity to spočítala na 471 000 tun, ale obíhá cifra i o třetinu větší.

U pohřbů do země se sice netopí, ale taky to není žádná sláva: podle studie Cornellu je na hroby potřeba 64 000 tun oceli, 1,5 milionu betonu a na rakve padne 63 000 kubíků dřeva. Opět existují i o třetinu vyšší odhady.

Ale nebojte, teď přichází kompostace. A ta zachraňuje čistý vzduch, protože uvolňuje jen osminu zplodin ve srovnání s kremací. Už ji chtějí projednávat v dalších čtyřech státech.

Takže se Američané nebudou obracet v prach, ale v kompost?

Kompostace má ale jednu zásadní chybu. Je dvakrát dražší než kremace. Takže i když The Verge napsal, že revoluce v pohřebnictví je na cestě, tak horké to zase asi nebude. I když slogan, že se člověk může „přeměnit v půdu bohatou na živiny, kterou lze vrátit blízkým nebo darovat na ochranu přírody“, jistě táhne.