COOLna

Komentátora deníku Financial Times Gideona Rachmana se nedávno na přednášce zeptali, jestli si má Západ přát, aby byla Čína neúspěšná. Ta otázka ho zaujala také v souvislosti s tím, že se hodně píše, že Čínu čeká prudké hospodářské zpomalení.

Slovy amerického prezidenta Joea Bidena je přece Amerika ochotná jít kvůli obraně Tchaj-wanu s Čínou do války. Pro EU je zase Čína oficiálně „systémový rival“ a v Británii je Čína označována přímo za „hrozbu“. Když je někdo hrozba nebo rival, tak je asi fajn, že zas tak rychle neporoste.

To je právě otázka. Ti, kdo si myslí, že ekonomický růst v Číně je v zájmu Západu, mají také svoje pádné argumenty. Za prvé je Čína velkou součástí světové globální ekonomiky. Pokud se Čína propadne do recese, může s sebou stáhnout do recese i zbytek světa. A kdyby se zhroutil čínský realitní a finanční sektor, může to řádně zatřást i globálním finančním systémem.

Je tu i další hodnotově zabarvená otázka. Chceme, aby 1,4 miliardy Číňanů zase zchudlo? Čínská poptávka i investice z Číny jsou důležité pro Afriku i Latinskou Ameriku. Chceme, aby i tam lidé zchudli?

Fakt, že takto vůbec uvažujeme, je dokladem zmatku v hlavních městech Západu. V našich hlavách spolu zápasí dva modely světa. Starý model založený na globalizaci a nový model založený na soupeření mocností.

Starý model je založený na předpokladu kooperace výhodné pro všechny s tím, že ekonomická kooperace se hodí každému. A umožní i kooperaci na tématech, jako je klimatická změna.

Opačný pohled říká, že bohatší Čína rovná se také nebezpečnější Čína. Čína investuje do vojenské síly, která ohrožuje nejen Tchaj-wan, ale i Indii, Japonsko, Filipíny a další.

Pokud nebudou čínské ambice včas brzděny a kroceny, vznikne hrozba pro světový mír a prosperitu. Čínská spolupráce s Ruskem posiluje názor, že lepší bude stezka konkurujících si mocností.

To se ale těžko rozsoudí, protože obě strany mají trochu pravdy. Čína, které se nedaří, může být hrozbou pro světovou stabilitu, ale tu může ohrožovat i Čína, která prospívá, zvláště když jí vede nacionalistický autoritář.

Možná je lepší se ptát jinak. Ne jestli chceme, aby se Číně dařilo, nebo naopak nedařilo, ale jak chceme zacházet se vzestupem Číny. Třeba pro Američany není rozumné stavět politiku na tom, že se čínský model zhroutí. Stejně tak je nesmysl, aby Čína stavěla svoji politiku na víře v kolaps Ameriky a Západu.

Místo pokusů zastavovat čínský rozvoj by se měl Západ soustředit na mezinárodní prostředí, do kterého se silnější Čína vynořuje. Cílem by měl být světový pořádek, ve kterém se Číně nevyplatí prosazovat agresivní politiku nebo to pro ni nebude vůbec lákavé.

Takový přístup musí být založen na vojenských, technologických, ekonomických a diplomatických elementech. USA musí posílit bezpečnostní vazby se zeměmi jako Japonsko, Indie a Austrálie, aby odstrašily Čínu od vojenského pokušení.

Washington musí také zabránit tomu, aby se Čína stala hybatelem a tvůrcem technologických standardů. To se děje, ale zatím se Američanům nedaří koordinovat se spojenci, kteří mají svoje ekonomické zájmy.

USA zaostávají v obchodních dohodách. Čína je pro mnoho zemí v indopacifické oblasti největší obchodní partner a USA, kde je protekcionismus na vzestupu, jsou málo iniciativní ve věci uzavírání nových obchodních dohod s asijskými zeměmi mimo Čínu.

Bitva idejí je také důležitá. Velká část světa je skeptická k motivům Západu, a to i v případě, že se pomáhá Ukrajině bránit se před tak zjevnou agresí, jako je ta ruská.

Proto je tak důležité, aby si USA a EU vyjasnily cíle, a to tak, že nejde o to bránit Číně na cestě k prosperitě. Cílem má být bránit Číně, aby svoje bohatství mohla využívat k ohrožování sousedů i partnerů.

Tolik Rachman. Dodejme, že momentálně nejdůležitějším cílem Západu by mělo být vrazit klín mezi Čínu a Rusko ve věci války na Ukrajině. I kdyby to byl klín dočasný. Všechno ostatní může nějak počkat. Pokud nejlepší mozky Západu nedokážou vymyslet jak na to, tak je to s námi opravdu špatné.

Jan Macháček