Všichni se vlastním přičiněním dostáváme do situací, ve kterých nejsme spokojeni. Ale jak je to možné? Denně činíme mnohá rozhodnutí, která nás vedou ke špatným koncům. V době, kdy se rozhodujeme, nemáme pocit, že bychom se rozhodovali špatně. Teprve později, když vidíme výsledky svých rozhodnutí, častokrát nám zůstává rozum stát, jak jsme tak hloupé rozhodnutí mohli vůbec udělat?
Pracuje s informacemi, které si sám během života nastřádal. Vytváří si vlastní domněnky a dogmata, kterým sám bezmezně věří. Díky této funkci se můžeme stát obětí nesmyslu, pokud nemáme jasnou korekci od okolí a dobře vytyčený cíl.
Dobrá znalost cíle je pro zdárný život velmi důležitá. Pokud si jej stanovíte, nezapomeňte si i jasně slíbit, že jej dosáhnete, ať se děje cokoliv. Mozek zcela jistě během cesty přijde s promyšlenými argumenty o zbytečnosti vašeho cíle. Zažil jsem to sám na sobě nesčetněkrát a jsem touto schopností své hlavy zaskočený.
Největší nepřátele na cestě za cílem nenajdeme kolem nás, ale v nás. Je to právě náš mozek se starými programy, jenž nás chce vést postaru. Jen si zkuste dát závazek jeden den nejíst. Mozek, který je navyklý každý den dostávat impuls od žaludku, že je tam vše, co je potřeba, je najednou zcela pomatený a začne vám posílat nepříjemné a zákeřné myšlenky, abyste svůj závazek porušili. Dokud to nezkusíte, neuvěříte mi, kolik propracovaných myšlenek pak váš mozek vymyslí a podsune vám k porušení slibu.
U pokusu s jídlem si každý může jasně dokázat sílu mozku, který pracuje v naučeném módu a za každou cenu si prosazuje svou i proti vědomě stanovenému a odsouhlasenému cíli.
Mozku je jedno, že se přejíte a máte 50 kilo nadváhy. Je mu jedno, že se ženete rovnou do hrobu s cigaretami, alkoholem a špatnou životosprávou. Plně vám to bude schvalovat, pokud budete povolní jeho vlastním rozmarům.
Díky mnohým nahraným programům žijeme každý svůj vlastní život. Připadá nám normální žít přesně tak, jak žijeme, a přitom můžeme vytvářet osobní katastrofu. Jednoho dne se nám rozsype zdraví, vztah nebo finanční zázemí a my jen zíráme a zkoumáme, co jsme vlastně udělali špatně.
Nepříjemná životní rozčarování jsou důkazem existence chybných programů v hlavě. Chodíme podle nich slepě a teprve špatný konec odhalí jejich sílu.
Programy jsme mohli získat od rodičů, od důležitých lidí jakéhokoliv věku, z náboženských kázání a knih. Mohly se zapsat působením negativních zkušeností.
Aleš Kalina
COOLna 
Napsat komentář