COOLna

Jaké skutečné poučení o evoluční povaze bytí nám tedy přinesla pandemie?

Evoluci v přímém přenosu. Nepřetržité genetické rekombinace viru, vliv zákona velkých čísel i náhody na selekci mutantů v závislosti na prostředí, stejně jako znevýhodnění genů starších generací lidské populace jsou přímým důkazem platnosti axiomů evoluce přírodním výběrem. To první se týká mikroevoluce, druhé makroevoluce.
Důkaz o vzájemném prorůstání biologična a kultury. Člověk zemědělské éry se naučil trávit kraví mléko, na něž byl lovec či sběrač alergický. To je biologická odpověď těla na kulturu. Všechny nemoci, proti nimž jsme až dosud očkovali, se přenášejí z domácích zvířat na člověka. Jsou důsledkem zemědělské revoluce. Jsme tedy k očkování nuceni a doslova odsouzeni, neboť biologicky nepřirozená je domestikace zvířat, nikoli očkování. Platí to i pro covid, ať už pochází odkudkoli.
Důkazy o platnosti evoluční antropologie. Zvýšená konfliktnost mezi skupinami lidí v dobách bojů o zdroje, stejně jako permanentní konflikt mezi rovnostářstvím a posilováním osobní pozice, mezi podřízením a sebeprosazením, mezi obecným míněním a vlastním názorem a mezi racionalitou a iracionalitou, platí obecně a bez ohledu na politický systém. „Dědictví savany,“ jak tomu říká Ch. Boehm (Hierarchie v pralesích: Evoluce rovnostářského chování), je antropologická konstanta.
Ukázku síly planetární vědy ve smyslu „třetí signální soustavy“, opět v přímém přenosu. Bez globálně integrované vědy bychom vakcínu proti covidu jen stěží získali, a pokud ano, pak lokálně a opožděně. Tak u nás probíhalo očkování proti dětské obrně v padesátých letech; epidemie však řádily už od roku 1939. Úhrnné paradigma biologie jako vědy je nutně evoluční, kde výraz „nutně“ znamená, že jiné „teorie“ jsou bez důkazů. Nejsou to tedy teorie, ale názory či v lepším případě hypotézy. Věda se zabývá i tím, co je přirozenými smysly neevidovatelné. Bez tohoto kognitivního průlomu bychom hynuli jako za morových ran ve středověku. Genetika je konečným důkazem o platnosti evolučního vzorce.
Důkaz o tom, že existenciální otázky mají evolučně-biologický základ a východisko. Evoluční humanismus se odvozuje z pudu sebezáchovy. U biologických jsoucen to znamená přežití. Biologické jsoucno chce žít. To je univerzální charakteristika, která platí bez výjimky. Tím je zodpovězena i základní etiky. Evoluce nás vybavila neuronálními strukturami pro vcítění. Kde se nechceme vcítit, musíme je blokovat. Vcítění je tedy primární. Evoluční humanismus je integrální humanismus. Každý jiný „humanismus“, např. církevní, je vždy ještě partikulární. Evoluční existencialismus se odvozuje z integrálního humanismu.
Důkazy o absenci vědeckého paradigmatu ve společenském vědomí. V situaci, kdy evoluční teorie ovládla kosmologii, biologii i kulturologii, je jen logické, že to je paradigma syntetického darwinismu. Vše podléhá evoluci; z tohoto pravidla neexistují výjimky. Vyvíjí se i myšlení. Nakolik chce být kritické, nemůže být bezkoncepční. Nakolik nemá na mysli exaktní konceptuální rámec, vydává se nebezpečím pseudovědy. Každá metafyzika, ať kantovská, či heideggerovská, je pseudovědecká, a je taková proto, že postuluje neměnné entity. Darwin však řekl, že jediným stálým rysem skutečnosti je změna.

Milan Exner