COOLna

Mezi milníky, které můžeme označit jako vědecko-technickou a průmyslovou revoluci, můžeme zařadit využití parního stroje, tovární velkovýrobu, rozvoj výpočetní techniky a současnou digitalizaci, automatizaci a robotizaci. Pojem Průmysl 4.0 označuje tento milník a změny ve způsobu výroby, spojené rovněž s využitím komunikačních technologií mezi produkty a člověkem. Můžeme sledovat jak lokalizaci výroby, která by se mohla soustředit v místech odběru produktů, tak třeba její další fragmentizaci. Spolu s těmito technickými změnami se totiž rozvíjí nové strategie uplatnění na trhu, například v podobě vytváření platforem pro elektronické zprostředkování různých služeb, jak vidíme u současných příkladů typu Uber nebo Airbnb.

Ať už se jedná o digitalizaci, či jiné oblasti Průmyslu 4.0, je evidentní, že svět prochází transformací, která zásadním způsobem mění jeho podobu, proto je možné v tomto ohledu mluvit o tom, že vzniká Společnost 4.0. Největší otazníky se týkají negativních dopadů na pracovní trh, ale kritika míří třeba i k tomu, že ve skutečnosti tento koncept odvádí pozornost od dalších důležitých hrozeb, jako je například dopad na životní prostředí. Lucian Floridi v knize Čtvrtá revoluce popisuje, jak informačními technologie proměňují naše sebeporozumění a porozumění světu, ale také jak ovlivňují biosféru. Pokud se zaměříme na dopady na životní prostředí, stačí si jen spočítat, že datová centra pro umělou inteligenci ročně spotřebují triliardy wattů a každým rokem zvyšují svou spotřebu, a hned je každému jasné, že to není zrovna ekologicky šetrná technologie.

Nicméně má to svůj geopolitický rozměr, který se projevil například v bitvě o Huawei, a můžeme ho jednoduše pojmenovat jako technologický závod mezi USA a Čínou. Stačí se podívat na čínský projekt tzv. Nové hedvábné stezky (Iniciativa pásu a stezky), v rámci kterého bylo investováno 3,7 bilionu dolarů, a je zcela jasné, že Čína šlape na paty USA coby dosavadnímu globálnímu hegemonovi. Ne náhodou NATO označilo Čínu za systémovou hrozbu. Na letošním summitu G7 ve Velké Británii byl ohlášen projekt B3W (Built Back Better World) právě jako jedna z alternativ Hedvábné stezky. U obou projektů jde v podstatě o budování vzájemné závislosti mezi zeměmi, které se do projektů zapojí.

Jak dokládá zakládající prezident Googlu v Číně Kai-Fu Lee v knize Supervelmoci umělé inteligence. Čína, Silicon Valley a svět v éře AI, tomuto ekonomickému, politickému a kulturnímu střetu dvou velmocí dominuje souboj o umělou inteligenci. Kdo podle něj vyhraje? Čína, protože v současné době už není tak důležitá genialita programátorů, ale je důležité využívat umělou inteligenci v praxi. Čína v tomto ohledu nemusí řešit mnohé demokratické limity. Díky tomu také může získávat všemožná data o uživatelích, na kterých bude trénovat algoritmy. Nezpomalí ji ale přece jen centrální plánování? Čína nemá ekonomiku organizovanou shora způsobem, jak to známe z fungování Sovětského svazu, ale naopak v její ekonomice najdeme prvky dravého kapitalismu. V oblasti umělé inteligence hraje důležitou roli například tzv. venture kapitál, rozvojový či rizikový kapitál. Ten je spojen se spoustou investic do startupů. Některé zkrachují, jiné uspějí a vydělají jmění. Konkurence je přitom vysoká, prostředí je dravé, povoleno je třeba i kopírovat nejen západní, ale i ostatní čínské firmy a musíte k tomu ještě přesvědčit zákazníky, že daný produkt je lepší než ty jemu podobné. Vybraná odvětví a firmy dostávají navíc státní podporu. Ta je zaměřena mimo jiné právě na podporu technologických inovací.

Čína není komunistickou velmocí v podstatě ani ideologicky. Vedle ekonomické liberalizace došlo v Číně také k politické proměně. Na rozdíl od USA, kde se politický systém 200 let nezměnil, jak upozorňuje Daniel A. Bell v textu Od komunismu ke konfucianismu: měnící se diskursy o čínské politické budoucnosti. Ne, že by snad mizel politický dohled, ten asi spíše posiluje, ale státní ideologie se začala daleko ve větší míře opírat o tradiční konfuciánské hodnoty. Mezi ně patří loajalita, společné dobro, jednota společenství. Důležitým konfuciánským prvkem je meritokracie, tedy systém, podle kterého úspěch jedince závisí na jeho osobním výkonu. Nicméně důležitý bod závodu ve vývoji umělé inteligence mezi Čínou a USA je ten, že problémy, které přinese Průmysl 4.0, budou muset řešit i tyto supervelmoci.

Odhady se různí, ale v příštích desetiletích budou ve většině zemí světa ohroženy desítky procent pracovních míst. Podle Goldina budou třetina až dvě třetiny pracovních míst po celém světě v nadcházejících desetiletích náchylné k automatizaci. Automatizace pravděpodobně podpoří i prekarizaci práce, tedy ubývání plnohodnotných úvazků ve prospěch různých forem částečných úvazků. Dobře to ilustruje tzv. gig ekonomika, což je termín označující strategii společností, které si místo pracovníků najímají nezávislé dodavatele a externí pracovníky.

Pro rozvojové země a globální nerovnost je to opět problém, protože podle Goldina se doba outsourcingu výroby do rozvojových zemí chýlí ke konci. Pokud se podíváme na politiku „America First“ v USA, sílící nacionalismus v Číně, ale i Evropě, spojíme je s technologickými možnostmi lokalizovat výrobu, přiblížit ji k zákazníkům, díky tomu zrychlit obsluhu a snížit náklady (viz např. využití 3D tisku), jsme svědky deglobalizace. Důkazem je i propad globálního obchodu v době pandemie COVID-19. Situace pro rozvojové země tedy není vůbec příznivá a jaké jsou dlouhodobé výhledy pro občany ostatních zemí?

Například rostoucí počet starších osob v populaci by mohl vést ke kolapsu systémů sociální služeb a zdravotní péče. Proto, vzhledem k demografickému vývoji, už nyní vede Japonsko ve využití robotů v pečovatelských službách. Co se však stane, když „… snadno reprodukovatelní strojoví pracovníci začnou být levnější i schopnější než lidé”? Přesně tuto otázku si klade v knize Superinteligence švédský filosof působící na Oxfordské univerzitě Nick Bostrom, který se mimo jiné zabývá dopady umělé inteligence, která by překonala lidskou inteligenci.

Bostrom načrtává ekonomický scénář charakterizovaný nízkým stupněm regulace, silnou ochranou vlastnických práv a středně rychlým uváděním nenákladných digitálních myslí a robotů na trh. Jakým problémům bychom podle něj v době po „inteligenční revoluci“ čelili? Rozhodně by došlo ke snižování mezd a zvyšování zisků majitelů technologických platforem a strojů. Dnes 30 % celosvětových příjmů získávají vlastníci kapitálu a zbývajících 70 % tvoří mzdy. Ve chvíli, kdy se bude využívat dominantně robotické práce, nárůst kapitálu může jít až skoro na 100 %. Co se stane s takovou společností, když už nyní jsme svědky velkého zadlužení a nemusíme chodit do rozvojových zemí, ale stačí se podívat na Českou republiku, kde byl v minulém roce celkový počet exekucí 4,5 milionu? Budeme stále potřebovat odborníky, ale asi jich nebude tolik.

Bostrom jako výstražnou metaforu používá využití koní v USA. V roce 1915 se jich využívalo 26 milionů, v 50. letech už jen 2 miliony. Spousta koní skončilo jako kůže, lepidlo, krmivo pro psy, přeživší pak byli především závodní, jezdečtí a policejní koně. V některých odvětvích budeme preferovat po dlouhou dobu stále lidskou práci, ať už z důvodu sociálního kontaktu, ideologických, nebo estetických důvodů. Ale abychom neskončili jako koně v USA, bude potřeba vyřešit otázku přerozdělení bohatství. Bude to formou filantropie, fondů, nepodmíněného základního příjmu nebo revolucí? Kdo ví.

Michal Trčka, redaktor Přítomnosti