Kulturní antropolog Boehm si však povšiml důležitého jevu: „Téměř celé uplynulé století naši disciplínu ovládala schizofrenní směsice předsudků vůči evolucionismu. Ještě dnes [tj. v roce 1999] můžeme narazit na mohutný spodní proud strachu a emocí hraničících až s pohrdáním vůči údajnému biologismu, byť většina z nás se přinejmenším teoreticky domnívá, že lidský rod je nezbytné studovat na pozadí jeho přírodní historie.“ Žijeme v evolučním kontextu, ale popíráme to. Důvodem je úzkost z biologičnosti našeho bytí. Organické bytí je křehké. Evoluční existencialismus trvá na rovnostářství křehkých bytostí, které tvoří lidstvo.
Abychom nepopírali zjevné, je třeba školení a k tomu je třeba přikročit už v předškolním věku. Rámcové výukové plány pro první stupeň základní školy k tomu poskytují námětů až dost. V centru vzdělávacího systému by měla figurovat Výchova k občanství a kritickému myšlení. Nakolik tomu tak není, a zřejmě ani nebude, rozpustí se obojí v ostatních předmětech, jinak řečeno: nezbyde z nich nic! Občanství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je ve stavu klinické smrti.
Jedno souvisí s druhým. Jaké občanství, takové myšlení. Žije-li evoluční paradigma ve škole jaksi na zapřenou, nemůžeme se podivovat nad výsledkem. Mladší generace by měly v každém ohledu vědět víc a lépe než ty předchozí; na tom stojí kognitivní pokrok od starověku. Nakolik to platí, je integrální humanismus reálná entita permanentně evolvujících dějin. Přirozenost člověka není ani vlčí, ani holubičí. Pravdivá antropologie je uskutečnitelná jenom na evolučním základu. Nepochopíme-li ani po planetární pandemii, že naše esence je bytostně biologická, zřejmě nám není pomoci.
Milan Exner, spisovatel
COOLna 
Napsat komentář