COOLna

Policie zveřejnila podobiznu pachatele znásilnění vypracovanou z DNA. Vyvolala tím poprask.

Z DNA můžeme s určitou mírou přesnosti číst podobu člověka. Z tohoto faktu vycházela policie ve městě Edmontonu v kanadské provincii Alberta a nechala si u společnosti Parabon NanoLabs vytvořit z genetické informace portrét muže podezřelého ze znásilnění.

Měla pro to důvod: Oběť jim mohla poskytnout jen chatrný popis pachatele.

Metodou fenotypizace DNA, která předpovídá fyzický vzhled a původ z genetické informace, získali kriminalisté následující identikit. Vyplývá z něj že pachatelem byl černoch ve věku 25 let s indexem tělesné hmotnosti BMI 22, původem z východní Afriky.

Policie identikit vyvěsila na svém webu a na svém twitterovém účtu. Experti na ochranu soukromí, trestní právo a někteří politici ji však vzápětí zahrnuli kritikou.

Callie Schroederová, poradkyně pro ochranu soukromí v Electronic Privacy Information Center, zpochybnila užitečnost takového postupu: „Co s tím chcete dělat? Vyslýchat každého takového černocha, kterého uvidíte?“

Kriminalisté se hájili tím, že zveřejnění identikitu z DNA pokládali za poslední šanci na odhalení pachatele znásilnění z roku 2019. Upozorňovali, že podoba je sestavena z DNA a že je pouze přibližná. Nakonec se však za její publikaci omluvili.

Podle Parabonu vznikl identikit z velkého souboru dat. Parabon předložil řadu případových studií srovnávajících profil z DNA se skutečnou fotografií podezřelého.

Policie v Edmontonu s fenotypizací DNA narazila. To však neznamená, že tato metoda bude zavržena. Česká expertka na forenzní kriminalistiku ji pokládá za perspektivní.

„Zatímco barvy vlasů a očí jsou určeny relativně omezeným počtem genů, tvar obličeje a jeho komponent je stanoven velkým počtem genů malého účinku. Vztah mezi tvarem obličeje a vlastnostmi DNA nepochybně existuje a je opakovaně prokazován na základě studia dvojčat a rodinných příslušníků, klinických studií a kazuistik patologických stavů a experimentů na modelových organismech,“ sdělila Neddu Petra Urbanová, ředitelka Ústavu antropologie Masarykovy univerzity v Brně, která se forenzní kriminalistice věnuje.

Podle Urbanové jsou základní znaky obličeje (jeho tvar, profil nosu, rtů…) genetikou definovány ze 40 až 60 procent. Zbytek ovlivňuje vnější prostředí. Identikit sestavený z genomu tedy není nástroj dokonalý. Přesto v něm Urbanová smysl vidí.

„Lze předpokládat, že počet aplikací s praktickým zaměřením predikce obličeje na základě DNA bude v budoucnu přibývat,“ říká Urbanová. „Pro forenzní účely vidím v analýze DNA obličeje stejný potenciál jako v nástrojích pro sestavení portrétu na základě výpovědi svědka. Výpověď svědka také není plně objektivní a může být zaujatá. Je však chápána jako prostředek pro zjištění dalších souvislostí.“

Podobně i DNA identikit je podle ní nutné vnímat jako nástroj pro vyšetřování, ne pro definitivní identifikaci pachatele. To potvrzuje i testování DNA identikitů automatickými identifikačními systémy, které pro DNA identikit dosáhlo podobné chybovosti jako pro tradičně sestavené portréty – tedy zhruba 20 až 30 procent.

„Ze znalosti markerů genetické populační příslušnosti tak můžeme vyvodit obecné typové souvislosti o možné vnější podobě člověka, a tak by také měly být chápány – tedy jako typové znaky, které jsou v populaci běžné a které říkají velmi málo o skutečných vlastnostech jednoho konkrétního člověka,“ vysvětluje Urbanová.

Podle Urbanové jsou základní znaky obličeje (jeho tvar, profil nosu, rtů…) genetikou definovány ze 40 až 60 procent. Zbytek ovlivňuje vnější prostředí. Identikit sestavený z genomu tedy není nástroj dokonalý. Přesto v něm Urbanová smysl vidí.

„Lze předpokládat, že počet aplikací s praktickým zaměřením predikce obličeje na základě DNA bude v budoucnu přibývat,“ říká Urbanová. „Pro forenzní účely vidím v analýze DNA obličeje stejný potenciál jako v nástrojích pro sestavení portrétu na základě výpovědi svědka. Výpověď svědka také není plně objektivní a může být zaujatá. Je však chápána jako prostředek pro zjištění dalších souvislostí.“

Podobně i DNA identikit je podle ní nutné vnímat jako nástroj pro vyšetřování, ne pro definitivní identifikaci pachatele. To potvrzuje i testování DNA identikitů automatickými identifikačními systémy, které pro DNA identikit dosáhlo podobné chybovosti jako pro tradičně sestavené portréty – tedy zhruba 20 až 30 procent.

„Ze znalosti markerů genetické populační příslušnosti tak můžeme vyvodit obecné typové souvislosti o možné vnější podobě člověka, a tak by také měly být chápány – tedy jako typové znaky, které jsou v populaci běžné a které říkají velmi málo o skutečných vlastnostech jednoho konkrétního člověka,“ vysvětluje Urbanová.

Fenotypizace DNA, jakkoli není neprůstřelná, má pro kriminalisty nepopiratelnou výhodu – umožňuje vykreslit přibližnou podobu pachatele v případech, kdy se na místě činu nenalézal žádný očitý svědek. S její pomocí se v některých případech dají také snáz identifikovat oběti trestných činů. Proto se bude používat čím dál častěji.