COOLna

Podle závěrů dvanáct let trvajícího seriózního výzkumu vědci zjistili, že lemuři z Madagaskaru vládnou unikátní schopností – citem pro rytmus. V říši savců jde o dovednost ojedinělou. Slavný animovaný film Madagaskar tedy vlastně ani moc nepřeháněl.

Po dobu dvanácti let vědci sledovali dvacet různých ostrovních skupin kriticky ohroženého druhu lemura indri (Indri indri) žijícího na Madagaskaru v korunách stromů deštného pralesa. Tito největší žijící lemuři jsou velcí asi jako menší pes, samice mohou vážit až deset kilo, samec je menší. Ze všeho nejvíc připomínají mix kočky s medvídkem koalou s tím, že ze svých útrob vydávají do rytmu zvuky podobné pískání nebo vytí.

Do výzkumu jejich zpěvu se pustili pracovníci univerzity v italském Turíně a Ústavu Maxe Plancka pro psycholingvistiku v Nizozemsku. „Již dlouhou dobu se snažíme pochopit, jak se vyvíjela muzikálnost člověka. A ta není omezena jen na lidi,“ vysvětlil vedoucí výzkumník, kognitivní biolog Andrea Ravignani.

„Hledání společných hudebních rysů u dalších živočišných druhů nám umožňuje postupně budovat evoluční strom těchto schopností. A lépe porozumět tomu, jak vznikaly u člověka,“ dodal. I když společný předek člověka a lemura žil před dlouhými 77 miliony let, jsou nám tak tyto ohrožené poloopice možná podobnější, než si myslíme.

Na Madagaskaru, tedy jediném místě na světě, kde všechny druhy lemurů žijí a třetina z nich už je na hranici vyhynutí, byly ve spolupráci s vědci postupně nahrány písně celkem 39 lemurů indri. Nebylo to snadné: lemuři zpívali společně v rodinných skupinách, vytvářeli dvojice i celé sbory.

Analýza jejich písní pak ukázala, že vykazují dva klasické rytmy typické i pro člověka. Jeden je izochronický, kdy se mezi jednotlivými zvuky pravidelně objevuje stejná mezera, v tom druhém případě je druhý interval dvakrát tak dlouhý, než ten první. Oba tyto rytmické vzorce jsou snadno rozpoznatelné, ať hrajete danou skladbu jakkoliv rychle. V každém případě je to vůbec první důkaz této schopnosti u jiného savce než u člověka.

„Když posloucháte hudbu a tančíte na ni, v podstatě zpracováváte komplexní proud zvuků. Vypozorujete z něj určité zákonitosti a pak předpovídáte, co přijde dál,“ popsal Andrea Ravignani. A dodal: „Jako by měl indri v hlavě metronom. Je to velmi blízké naší hudbě a je to úžasné.“

Vědci zároveň zjistili, že lemuří zpěv obsahuje i techniku známou jako „ritardando“, neboli postupné snižování tempa, které je běžné u hudby komponované člověkem. A všimli si rozdílné rychlosti zpěvu u lemuřích samic a samců; samečci tak pomalejším zpěvem (při zachování rytmu) šetřili svoji energii a vydrželi zpívat déle.

Studie byla publikovaná v magazínu Current Biology.