Síla z podstaty svého protagonisty tráví značný čas snahou najít pro vše pojmenování, vše vysvětlit a analyzovat.
Tahle Kamilova otevřenost mě v praxi zaskočila, když jsem se s ním setkal poprvé a měl konečně příležitost představit si za jeho texty člověka. Ihned jsem cítil napětí mezi silnou vnější persónou a křehkým nitrem člověka, mezi schopností artikulovat životní cíl a plně ho žít. I ten jeho dětský sen „být velký“ se mi najednou jevil jako extenze vnitřní zranitelnosti. A samozřejmě mě zaujala jeho schopnost analyzovat filmy lépe než svůj život, protože jsem se v tom do značné míry našel. Člověk klasifikuje, soudí, ale pak je zmatený tím, co se děje jemu samotnému.
To je asi jeden z důvodů, proč příběhy máme a proč je interpretujeme – je snadnější vztáhnout se nějak k fikci než k mnohem komplexnější realitě.
I proto jsem u Kamila použil motiv interpretace sebe sama prostřednictvím hodnocení filmů. Mimochodem filmy jako Stud, Býčí šíje a Velká nádhera, které ho vidíme rozebírat, jsem nevybíral, byla to jeho dramaturgie. Pro mě je fascinující, jak moc se tyto snímky, přesněji řečeno Kamilův výklad těchto snímků, do Síly hodí.
Asi je rizikem z povolání, že se Kamil naučil vlastní život vnímat trochu jako filmový příběh – nebo se mi to tak zpočátku zdálo, když mi na našem prvním setkání vyprávěl, že mu je 35 let a nyní má poslední šanci udělat nějakou výraznou fyzickou změnu, protože po čtyřicítce už půjde vše do háje. On sám použil termín „přestoupit na temnou stranu síly“. To je velmi dramatická životní metafora, evokovala mi Danteho, který ve stejném věku psal o tom, jak vstoupil do temného lesa, byl pronásledován šelmami, ztratil cestu a musel ji opět najít. Sílu jsem se pokusil udělat jako takovou aktualizaci Božské komedie pro 21. století.
Kdy vlastně přišel ten moment, kdy bylo jasné, že točíte jiný film, než jaký jste si domluvili, a jak to Kamil přijal?
Šlo o velmi plynulý proces, ne tedy nějaký jasný zlom. Osud dal hned zkraje najevo, že nepůjde Kamilovi po srsti, a budu pravděpodobně sledovat, jak ve svém původním záměru neuspěje. Myslím, že na konci prvního roku bylo nám oběma jasné, že film, stejně jako hrdinův život, bude o něčem jiném. A opět: všechna čest, že to nevzdal. Sám jsem zvažoval, jestli má smysl pokračovat.
Vývoj Síly vám ukazuje, jak vrtkavá je dokumentaristika. Proto mám možná stejné množství nerealizovaných projektů, jako těch dokončených. Realita vám vždycky hodí nějaké klacky pod nohy a vy můžete jen doufat, že se vám podaří je přeskočit. Někdy to vyjde, dokonce ten skok může mít zajímavou choreografii a vy z něj ještě k tomu máte radost. Ale v jiném případě je třeba umět si přiznat, že tak daleko neskočíte, a film nemá vzniknout. Naprosto bych chápal a respektoval, kdyby se Kamil dostal za tuto hranu a natáčení ukončil. Ale on splnil slib. Možná to byl náš navázaný vztah, jeho zodpovědnost vůči projektu anebo i ten osvobozující pocit, že konečně něco nemá pod kontrolou – opět bychom se museli uchýlit k psychologizování, což nechci. Na každý pád jsme film dokončili.
COOLna 
Napsat komentář