COOLna

Rusové Mariupol prakticky srovnali se zemí. Během bombardování podle odhadů OSN zlikvidovali 90 procent paneláků a dalších vícepatrových budov a 60 procent rodinných domů.

„Na schůzkách s radnicí nám říkali: ‚Uklidněte se a čekejte, do 10. října budou stavební práce dokončené.‘ Nic se ale nestalo,“ řekl webu Važnyje istorii Andrej Zonder, správce jednoho z domů s 50 obyvateli. Budova zůstává během prosincových mrazů bez teplé vody a topení, ve vyšších patrech kvůli nedostatečnému tlaku v potrubí neteče ani studená voda.

V některých čtvrtích úřady rozdávaly lidem elektrická topná tělesa, na ta se podle ukrajinského webu Hromadske stály obrovské fronty. Jejich masové využití však neustála elektrická síť, která následně několik dní kolabovala. V některých budovách sice jsou nové radiátory nainstalované, ale stále se netopí. Část totiž není zapojena do systému, jinde je důvod absurdnější – dům totiž po ostřelování nemá okna.

Místní život ve městě popisují jako „ode dne ke dni“, plánovat cokoliv dopředu pro ně nemá smysl. Někteří zůstávají žít ve sklepích nebo na chodbách paneláků, protože jejich byty jsou v troskách. Jsou i tací, kteří se snaží své bydlení opravit sami. Snazší to může být hlavně pro ty v rodinných domech. Mnozí se tu od původních plynových kotlů, pokud je to možné, vracejí k topení dřevem a uhlím.

Naděžda i s rodinou strávila bombardování na jaře ve sklepě. Když z něj nakonec vylezli, zjistili, že jejich dům je bez dveří, oken i části střechy. S pomocí bratra se jim podařilo obnovit aspoň část zničených oken a dveře, slíbený materiál pro zbytek oprav ale nedostali. V domě si teď topí kamínky, na kterých i vaří. Dostat se k uhlí však bývá problém – prodává se jen omezené množství a často za astronomické ceny.

Městskou část, v níž žije, popisuje Naděžda jako „mrtvou zónu“, o kterou se nikdo nestará. Poslední humanitární pomoc tu podle ní zajišťovali Rusové v červnu.

Bez topení pokračuje i výuka v mariupolských školách – z fotek a videí, které kolují na sociální síti Telegram, je patrné, že děti sedí ve třídách v bundách a čepicích. Kvůli mrazům je ve městě mnoho lidí s respiračními chorobami a v nemocnicích přibývají případy s omrzlinami na rukou i nohou. Ani ve zdravotnických zařízeních se přitom často netopí.

Podle Mariji, které se v květnu podařilo přes Rusko odjet z Mariupolu do Evropy, místní upadají do depresí. Mnohým se už pod kůži začíná dostávat ruská propaganda.

„Městem jezdí auto s televizní obrazovkou, na které promítají zpravodajství z Ruska. Moje příbuzné se začínají poddávat propagandě. Co se děje ve světě, nevědí. Internetová síť mizí, weby jsou zablokované,“ popisuje Marija

Mnozí se kvůli těžkostem uchylují k alkoholu, který je dostupnější a levnější než třeba potraviny. Vydělat si mohou lidé především odklízením trosek a likvidací odpadů. Okupační správa za to však nabízí měsíční plat asi deset tisíc rublů, což je v přepočtu jen zhruba 3 300 korun.

Podle zdrojů webu Mediazona obyvatelé Mariupolu prošli takzvanou filtrací, při níž ruští vojáci hledají kohokoliv, kdo by mohl mít styky s ukrajinskou armádou. Průkaz o úspěšném dokončení filtrace je potřeba nosit neustále s sebou, vojáci nebo policie jej mohou požadovat během rutinní kontroly na ulici.

Opustit město pro většinu těch, kteří zůstali, není možné. Říkají, že nemají kam jít. Další se bojí cesty, ta totiž vede přes Rusko a je tak otázkou, kde nakonec skončí.